Rio de Janeiro (3.den)
Po probuzení jsme se všichni přesvědčili na vlastní kůži, jak je tady počasí nevyzpytatelné. Po včerejším neskutečném vedru, nám dneska předpověď počasí ukazovala celodenní přeháňky. Naštěstí náš průvodce na to byl zvyklý, takže pohotově změnil itinerář. Jelikož bychom dneska od sochy Krista asi moc neviděli, odsouhlasili jsme si další prohlídku pamětihodností Ria.
Po vydatné snídani jsme nastoupili do přistaveného autobusu a vydali se do centra. Asi po půl hodině cesty hustým provozem, jsme odbočili do úzké uličky a nakonec dojeli k zavřené mřížové bráně. Pustili nás dovnitř a my s autobusem vystoupali na pahorek, na němž jsme zaparkovali před klášterem svatého Benedikta. Tento klášter z 16. století se vyznačoval kontrastem strohé venkovní bílé fasády a neskutečnou vnitřní výzdobou. Při vstupu do této svatyně jsme mohli obdivovat velkého množství nádherných řezbářských prací a všudepřítomného zlata. Podle průvodce byl tento svatostánek považován za jeden z nejkrásnějších a nejbohatších v celém Riu. Dozvěděli jsme se, že klášter je dodnes aktivní a v jeho areálu působí mnoho dalších vzdělávacích institucí.
Poté jsme pokračovali dále do centra. Počasí se nelepšilo, pršelo už celkem obstojně. Na což pohotově zareagovali místní pouliční prodejci. Ihned jak jsme vystoupili z autobusu, objevili se a nabízeli k prodeji buď jednoduché pláštěnky, nebo deštníky. Což někteří z nás s povděkem využili, protože déšť nepolevoval a den byl teprve před námi.
Rádi jsme se na chvíli schovali v baru Florida, kde jsme si dali místní doslova vymrzlé pivko a lahodnou kávu. Mysleli jsme, že se počasí snad umoudří, ale byla to bláhová myšlenka, jak jsme nakonec zjistili. Jediná zábava se nám naskytla, když jsme zjistili, že v sousedství byl nonstop gay bar. Muzika otřásala zdmi našeho baru a my mohli pozorovat hosty v jejich kreativních šílených úborech, když vycházeli do naší předzahrádky. Bylo zde teplo i v tomhle lijáku. 😀 😀 😀
Další cesta vedla do místního přístavu, kde jsme si mohli na ulici Avenida Rodrigues Alves prohlédnout grafity umělce Eduarda Kobra. V drobném dešti jsme se procházeli po bývalém olympijském bulváru, pozůstatek letních olympijských her z roku 2016, které Rio hostilo. Obdivovali jsme obrovské dílo, které představovalo společné předky lidstva, domorodé obyvatele z Ameriky, Asie, Evropy, Afriky a Austrálie, zkrátka lidskou pospolitost.
Další kroky nás dovedly do nejstarší kavárny v Brazílii confeitaria Colombo, založené v roce 1894. Tato historická, dvoupatrová budova nás přivítala frontou čekajících hostů před vchodem. Měli jsme objednaná místa, tak jsme mohli předběhnout a historickým výtahem vyjeli postupně do patra. Na vytrážovém stropu visely křišťálové lustry, stěny zdobily velkolepá zrcadla a podlahy byly pokryty mramorem. S pocitem, že jsme v éře dávné minosti, jsme si objednali samozřejmě kávu, co taky jiného. 😀 😀 😀 K tomu měli na výběr nepřeberné množství různých zákusků nebo sendvičů, takže každý si objdnal podle své chuti.
Počasí se mezitím umoudřilo a my mohli pokračovat pěšky dál do centra. Brouzdali jsem se ulicemi Ria, sledujíce rušný život proudící kolem nás. Najednou před námi doslova vyrostla moderní stavba, připomínající mayskou pyramidu. Tato metropolitní katedrála svatého Šebestiána, kónického tvaru o výšce 75 m, pojme až 20 tisíc stojících věřících. Má v sobě zabudovaná čtyři vysoká okna z barevného skla a ukřižovaný Ježíš visí s křížem zavěšený v prostoru. Uvnitř jsem si připadal opravdu nicotný a i když jsme ateisté, zde na vás dýchne atmosféra nějaké vyšší moci.
Před katedrálou byla ještě samostatně stojící několikapodlažní zvonice a pod ní jsme našli i zmenšenou kopii sochy Krista, který na nás v dáli vykukoval z mraků nad městem.
Poté jsme se autobusem vrátili zpátky do hotelu a měli volný program. Jelikož jsme toho měli někteří z nás, za celou dobu ještě málo, tak jsme se vydali na menší procházku, okolo nedaleké mořské laguny Rodrigo de Freitas. Zde se dříve konalo několik olympijských závodů ve veslování a my nyní mohli obdivovat upravené prostředí sloužící k oddychu místních. V zahradní restauraci Mandarim jsme si dali večeři a jelikož počasí začalo opět hrozit trvalejším deštěm, tak jsme se vrátili zpátky do hotelu. Dnešek byl sice opravdu uplakaný, ale my byli i tak plni dojmů.
Zítra to s počasím bude prý lepší… tak uvidíme. 😉
💬 Pokud ti něco zarezonovalo, napiš mi to.
⬇ Komentáře a hodnocení najdeš hned pod souvisejícími články. Budu rád, když se ozveš. ⬇
Díky, že jsi dočetl až sem. 🙏
