Brazílie (02/24) 12.díl

Ilha Grande – Praia de Lopes Mendes (11.den)

Ráno, druhého dne na ostrově Ilha Grande, nás přivítalo slunečním počasím, takovým tím, jak si představujete na letní dovolené. Slunce, příjemné teplo, plující bílé mráčky na modrém nebi, prostě jak stvořené na další den v ráji. 😉 Dnes bylo v plánu navštívit pláže na odvrácené straně ostrova.

Po vydatné snídani typu švédských stolů, obsahem přizpůsobené nám evropanům, jsme se vydali pomalou chůzí do místního přístavu. Zde, na nás u dřevěného mola, už čekal objednaný moderní rychlý člun s plátěnou střechou. Po nasednutí a usazení se na lavicích s námi vyrazil směrem ze zátoky na otevřené moře. Kormidelnik se nám chtěl asi předvést, proto doslova po hladině letěl a samozřejmě měl velkou radost, když nás zasáhly kapky stříkající vody.

Trasa letu vedla vpravo kolem ostrova, obeplouvali jsme postupně jeho vyčnívající cíp, přičemž jsme pozorovali okolní provoz ostatních mořských taxikářů. Patří to tady k celkem výnosné obživě místních obyvatel a byly vidět i velmi honosné čluny nebo jachty. Asi po necelé půlhodince plavby jsme dopluli do zátoky, kde se nacházela nádherná nevelká praia Pouso. Pláž byla již v tuto dobu obsazená větším počtem uvázaných člunů a užívajících si turistů, naštěstí to ale nebyl náš dnešní cíl. Jak jsme se dozvěděli, čekala nás ještě asi dvacetiminutová procházka skrz deštný prales na další pláž.

Vyšlapaná široká stezka porostem byla oproti včerejšku jako dálnice. Ano, taky jsme museli některé úseky stoupat, ale zvládali jsme to i v žabkách. I když jsme šli tempem lážo plážo, cesta utíkala docela rychle. Dvacet minut uběhlo, prales ustoupil a před námi se otevřela obrovská zátoka s písčitou pláží.

Praia de Lopes Mendes je tří kilometrová pláž s jemným bílým pískem, mělkou průzračnou vodou a rozbouřenými vlnami. Podle našeho průvodce byla pláž vyhlášená jako jedna z nejkrásnějších na světě, ale to tady pak říkali skoro o každé pláži. 😀 Kdyby tu bylo o trochu méně lidí, případně žádní, tak takhle nějak bych si představoval ráj na zemi. V zádech jsme měli pralesem zarostlý ostrov, teplé moře omývající písčitou pláž, různě měnící barvou vody, před námi. Ať ses podíval vpravo či vlevo, všude byla nekončící písčitá pláž. Ta byla na obou stranách v dáli zakončena zalesněnými útesy, plynule se nořících do rozbouřeného moře. Na pravé straně pláže dominovaly obrovské balvany, působící dojmem, že je tu někdo ledabyle rozházel.

Našli jsme si místo ve stínu palem, slunce bylo už vysoko a vedro začínalo být nepříjemné. Po natažení deky a poctivého namazání se opalovacím krémem, jsme se všichni dychtivě vrhli do vln. Konečně měl nastat ten očekávaný relax, ta odpočinková dovolená u moře, koupačka, válečka, opalovačka a samozřejmě nesmím zapomenout, ruku v ruce s popíjením drinků. 😉

Asi jsem divný tvor, sice tohle nastalo, ale není to zrovna můj šálek kávy. 😀 Ano, voda byla nádherně teplá, ve vlnách jsem se doslova vyřádil jak malý, ale taky byla pořádně slaná. Což jsem párkrát okusil, když mě vzala vlna do svých rukou a pořádně se mnou zametla. 😉 Naštěstí i tady se vyskytovali plážoví byznysmeni, kteří nám rádi, za mrský peníz, prodali vychlazené pivko a já mohl tu slanost v ústech spláchnout. Opalovat se, teda válet na slunci, jsem vydržel opravdu poskrovnu, raději jsem se pak zvedl a rozhodl se prozkoumat celou pláž. Samozřejmě jsem musel lézt po zmíněných kamenech, místy to bylo doslova o ústa, ale určitě pochopíte, že tam budou určitě ty nejlepší fotky. 😉

Procházka pod žhnoucím sluncem, po rozpálené pláži, taky nebyl zrovna nejlepší nápad, samozřejmě jsem se spálil, což jsem pak náležitě pocítil v noci. 😀 Ale abych si nestěžoval, taková chůze bosou nohou po mokrém jemném písku, kdy tě osvěžují jemné dozvuky vln, přitom pozorujíce běžící kraby, se zase taky neomrzí, to mi jistě dáte za pravdu. 😉

Později odpoledne, plni dojmů, úplně vyrelaxovaní jsme se sbalili a vydali se zpátky stezkou na první pláž. Zde jsme si v „plovoucí restauraci“ mohli dát místní pokrmy a drinky a přitom jsme v okolní průzračné vodě sledovali plující želvy nebo hejna různě barevných rybek. Cestu člunem už jsme zase tak neprožívali, přece jenom jsme byli příjemně unavení, opalování je prostě náročné. 😀

Po aklimatizaci na pokoji, byl ještě čas na menší průzkum okolí, večeře byla ještě daleko. Tak jsme se vydali k místnímu kamennému akvaduktu, který byl vybudovaný otroky již v roce 1893. Je 125 metrů dlouhý, 30 metrů vysoký a přiváděl vodu do karanténní nemocnice Lazareto. Dnes to je už nefunkční turistická atrakce, ale stále v nás budící údiv stavitelského umu inženýrů minulosti.

Večer jsme, na doporučení našeho průvodce, zašli na vynikající steaky a žebírka do nedaleké restaurace. Vysoká cena odpovídala ještě vyšší kvalitě, ale s tím jsme počítali, nacpali jsme se k prasknutí. 😀

Zitra nás mají čekat kouzelné pláže…zase..hurá 😀