Vítejte u mě,
jmenuju se Stanley, narodil jsem se v roce 1973, také jsem jedno z husákových dětí. Mám syna a dceru, kteří mi ukazují, že i když jsem už rozvedený, stálo to nakonec za to. Důkazem jsou i dva vnuci, kteří mi také přinášejí radost do života. Můj věrný parťák Chárlí, zlatý retrívr, který je po mém boku už dlouho, mě vždy vytáhne jít dál. Skoro celý profesní život jsem strávil ve finančním poradenství, dnes už jsem — díky okolnostem — v invalidním důchodu. Celý můj život je svázaný se severem Čech, žiji v bývalých sudetech, nyní v historickém městě Česká Kamenice.
A tenhle blog? Je o životě s rakovinou, jaký opravdu je. Bez zbytečného hrdinství, zato s humorem, který mě drží nad vodou.
Po probuzení na JIPce jsem si dal slib – pokud dostanu druhou šanci, splním si sen a podívám se na 7 novodobých divů světa. Tak vznikl tenhle blog. Kombinace cestovatelských zážitků, upřímných zápisků o nemoci a občas i trochu toho černého humoru, co k tomu prostě patří.
Protože mívám i období, kdy štěstí nejspíš chodí po horách, napsal jsem mu dopis:
📩 Tady si ho můžeš přečíst
Dopis štěstí
Milé štěstí,
nechci tě rušit, vím, že máš fofr. Házíš radosti kdekomu, rozdáváš výhry, vztahy, výsledky bez metastáz a občas i slušnej víkend. Fajn.
Ale hele… možná jsi si mě už omylem odškrtlo jako „vyřízený případ“ – jo, chápu, někdy to tak vypadalo.🤔
Jenže já tu furt jsem. I když jsem měl dávno spadnout do šuplíku s nápisem „statistická chyba“. Furt tu lezu po světě, s chemem v těle a ironií v duši. Foťák místo zbraně, blog místo výkřiku.
Tak co kdybychom si to trochu vyrovnali? Nečekám zázraky. Nechci výhru v loterii ani věčnost. Jen jednu malou chvíli, kdy mě moje tělo nebude tlačit do cílové destinace, o kterou jsem si nikdy neřekl.
Jednu chvíli, kdy nebudu muset hledat světlo na konci tunelu – protože se rozsvítí i bez toho.
Neříkám, že si to zasloužím. Sakra… ale vlastně jo, říkám!
S pozdravem
Stanley (jo, ten, co to měl, podle tebe, už dávno zabalit 🖕)
🟦 Jen malá poznámka na závěr. A než si z toho uděláš pohádku o hrdinovi, dovol mi dodat něco osobního.
Možná to zvenku působí, že všechno zvládám. Že se usmívám, cestuju a držím se nad vodou. Ale tenhle blog není o vítězství. Je o tom, jak se s tím peru já. Někdy se ctí, jindy se zaťatými zuby.
Nehledejte v tom superhrdinu. Jen člověka, co si píše se štěstím i s temnotou. A zatím pořád odpovídá.
Stanley Habar
Moje vše – moje kotva, která mě nutí žít.
Read this page in English: About