Ilha Grande (12-13.den)
Poslední dva dny na ostrově měly být ve znamení opravdového odpočinku a nicnedělání. Krásné počasí, teplo a k dispozici rychlý člun, který nás odvezl na vzdálenější pláže, tentokrát na druhou stranu ostrova. Pláže vyhlášené nebo malé, skryté, jsou kolem celého obvodu Ilha Grande. Mohli jsme si vybírat, kde zakotvíme. Většinou rozhodoval fakt, kolik již jiných člunů u pláže kotví, abychom měli, co největší soukromí.
V prvním, z těchto posledních dnů, jsme zamířili nejdříve do Lagoa Azul. Ano, tato Modrá laguna získala své pojmenovaní podle věhlasného filmu z mého mládí. Vody laguny byly teplé, klidné, až křišťálově čisté a měly namodralé tóny, proto jsme se tu hlavně věnovali šnorchlování. Obklopovala nás velká hejna různobarevných rybiček a bylo vidět, že jsou navyklé na krmení od turistů. Se zájmem jsme pozorovali bohatý barevný podmořský život v korálech a přitom nás dokonce navštívily i mořské želvy. Prostor tu nebyl obzvláště veliký a po chvíli se naplnil dalšími turisty, proto jsme se vydali dál.
Navštívili jsme ten den plno pláží, ale asi nejvíce mi utkvěla v paměti praia do Jacinto. Malá, postranní zátoka, oklopená pralesem a s písčitou pláží, vystřižená jako z nějakého filmu. Této pláži dominoval obrovský oblý kámen, na jehož vrcholu vyrůstala palma, naklánějící se nad vodu. Zde jsme si užili úžasný klid, ke koupání a šnorchlování jako dělané. Voda se mírně vlnila, člun se na ní líně pohupoval a my z něj skákali do průzračné vody. Slunce pálilo a my byli opět jako raci, už nevím po kolikáté. Jelikož nám vyhládlo, tak kapitán s naším průvodcem vytáhli odpoledne gril a na palubě ugrilovali maso a místní uzeninu. Jídlo bylo lahodné a nám přišlo k duhu, přece jenom stálé cachtání a koupání v moři vysiluje. 😀
Hlady jsme určitě netrpěli, jelikož na většině pláží byl minimálně jeden místní byznysmen, který nám ochotně prodával totálně vychlazené nápoje. A jak víme, hlad je převlečená žízeň, proto jsme všichni jejich služby rádi využívali. Na hotel jsem přijeli pozdě odpoledne, spálení a celkem unaveni z toho nicnedělání. Večer jsme si skočili na plnohodnotnou večeři nedaleko hotelu a potom s ostatními poseděli u cachacy na terase. Až do pozdních nočních hodin jsme mohli sledovat rušný život, který tu líně běžel dál.
Druhý den, vlastně poslední před odjezdem, jsme měli opět volno. Ale jak jistě tušíte, samozřejmě jsme to neprováleli. Naše odvážná čtveřice si ještě jeden cíl stanovila, který jsme si nemohli nechat ujít. Tentokrát jsme zamířili do útrob ostrova zarostlou stezkou, podobnou jako na Papagaio, k nedalekému vodopádu cachoeira da Feiticeira . Průvodce nám tvrdil, že to je pohodová procházka, ale po minulé zkušenosti jsme už byli krapítek nedůvěřiví.
a stoupáme a stoupáme
Cesta vedla na vrchol kopce a pak světe div se, zase dolů. Abychom se pak opět škrábali na kopec, logicky vodopád asi na rovině nehledáte. Zkrátím vaše útrapy se čtením v přímé úměře s našimi. Nakonec, asi po necelých dvou hodinách vysilující monotóní chůze po vyšlapané hliněné stezce, jsme došli k našemu cíli. Už z dálky jsme slyšeli hlasy a smích jiných návštěvníků, kteří se ve vodě osvěžovali. Tento nevelký vodopád, s výškou 12 metrů, na ostrově uprostřed pralesa, byl vítanou změnou. Konečně zase možnost koupání v neslané vodě, ochlazení po této túře přišlo všem vhod. Každý nakonec musel pod padající vodu vlézt, vždyť proto jsme se sem táhli. Pod vodopádem byly dvě tůňky, do kterých jsme se uvelebili a užívali si pohodu v celkem teplé vodě.
Po opětovném zregenerování sil, zhltnutí energetické tyčinky a vypití zbytku vody, jsme se vydali na cestu zpět. Dolů se šlo mnohem lépe, mohli jsme více vnímat tu všudepřítomnou zeleň a zvuky ptactva. Cesta utekla rychle a než jsme se nadáli, byli jsme opět dole u zbytků akvaduktu. Chvíli jsme se tu osvěžili ve větší tůni místního potoka a pak pokračovali kolem ruin lazaretu na pláž. Bylo nádherné teplé počasí a moře přímo vyzývalo ke koupání, tak kdo by odolal. 😉
Večer jsme měli objednanou společnou večeři na pláži. Stoly pod palmami, které byly spojeny svítícími řetězy, nohy zabořené v teplém písku. K dotvoření dokonalé atmosféry nám hrála i živá hudba. Lahodné jídlo, vychlazené pití, zábava a přitom jsme pozorovali západ slunce v dáli.
Co víc si může člověk přát?..Zítra odpoledne odlet do kruté reality, ale na tu si už pomalu zvykám..
💬 Pokud ti něco zarezonovalo, napiš mi to.
⬇ Komentáře a hodnocení najdeš hned pod souvisejícími články. Budu rád, když se ozveš. ⬇
Díky, že jsi dočetl až sem. 🙏
