Brazílie (02/24) 1.díl

Praha – Paříž – Rio de Janeiro (1.den)

Týden po vyslyšení špatné zprávy, jsem už seděl opět na letišti v Praze. Začíná to být jak rutina, blesklo mi hlavou. Ale co, hlavně že zaměstnám hlavu jinými podněty a nebudu myslet doslova na kraviny. Bylo brzké ráno, odlet jsem měl v půl sedmé, tudíž jsem se opět moc nevyspal. Jak říkám, pořád stejné. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem odlétal ze zimy, začátek února sice nebyl tak hrozný, do doslova pařáku. Takže moje baťožina nebyla tentokrát tak narvaná k praknutí. 😉

Odbavení proběhlo v pořádku, už jsem nebyl nervózní, že by se něco nenadálého stalo. Za chvíli jsem nastoupil do letadla a než bys řekl švec, vzlétali jsme směr Paříž. Hodinu a půl pohodový let mi umožnil na chvíli si zdřímnout, doháněl jsem deficit z probdělé noci. Po přistání na letišti Charlese de Gaullea mě přivítalo, vlastně už pro mě, známé prostředí. Frmol a hemžení lidí, snad všech národností, byla radost sledovat. Měl jsem čas na přestup něco přes hodinu, takže tentokrát na courání moc času nebylo. Za chvíli jsem se usadil v letadle, proti kterému to původní z Prahy bylo velikostně jak malý brácha, nebo chudý příbuzný. Přece jenom let měl trvat dvanáct hodin, tak člověk větší pohodlí vždy ocení. Teprve asi tady při vzletu jsem si naplno uvědomil, že mi začíná další dovolená.

Nebudu vás unavovat průběhem letu, co taky psát. Snažil jsem se spát, mezitím sledovat filmy, nebo poslouchat hudbu a do toho nám sem tam na stolečku přistálo nějaké občerstvení. Bylo to dlouhé, to přiznám, ale člověk musí něco vydržet, pokud chce vidět věci za velkou louží. 😉

Přistáli jsme v Brazílii na mezinárodní letišti Antonia Carlose Jobim-Rio de Janeiro / Galeão. Bylo skoro půl sedmé večer místního času, oproti nám o pět hodin méně. Letiště bylo také veliké, dost dlouhou dobu jsme šli jen k místu celního odbavení. Po vystání fronty jsem se dostal k úředníkovi v budce. Byl celkem pohodář a za chvíli jsem pokračoval s razítkem v pase pro svůj kufr. Asi jsem měl zatím v cestování štěstí, protože dorazil se mnou, dokonce bez jakéhokoliv poškození.

V atriu před východem na nás čekali naši průvodci, Pepa a jeho dva pomocníci. S velkou českou vlajkou opravdu nešli přehlédnout, takže naše parta se tu pomalu začala zhmotňovat. Nakonec nás bylo deset s tím, že se k nám ještě tři připojí, v průběhu dalšího dne. Po letmém seznámení jsme nasedli do přistaveného minibusu a vyrazili do Ria k našemu prvnímu hotelu. Pepa se svými kolegy nám v průběhu jízdy dávali různé instrukce a rady pro pobyt v Brazílii. Jeli jsme asi půl hodiny až jsme dorazili k hotelu Ritz, doslova pár desítek metrů od světoznámé pláže Copacabana. 😉

Po ubytování jsme se sešli všichni právě na této pláži, kde jsme si spolu dali na přivítanou místní tradiční drink caipirinhu. Vychlazený koktejl složený z cachaçy, třtinového cukru a limetky nás nakonec provázel celou dovolenou, samozřejmě pivko mu dělalo velkou společnost. 😀

Jelikož jsme byli dost unavení z letu, dlouho jsme na pláži nepobyli, za chvíli jsme s radostí ulehli na pokoji. Čekala nás první noc v Riu, které budeme mít možnost podrobně poznat v dalších dnech.

Už se těším. 😉 tak zítra