„Tentokrát to nebude o jedné konkrétní cestě, ale o cestě očima, které už viděly kus světa – a pak se rozhlédly doma.“
Z nějakého důvodu v průběhu našeho evolučního vývoje jsme získali oči, které posílají impulsy do mozku. A ten, nejenom díky tomu, dokáže zprostředkovaný obraz vyhodnotit a udělat si na něj svůj názor. Pozorované okolí nás formuje a my se pak nějak podle toho chováme. Tak bych to v jednoduché formě řekl.
Už jsem navštívil pár zemí na celém světě a jelikož tu možnost mám, všude oči používám. Sleduji nádherné přírodní scenérie, starobylé stavby, zániky civilizací, ale i vymoženosti a um dnešních generací. Není samozřejmě všechno krásné, ale to není nikde. Nezapomínám samozřejmě i na místní obyvatele. Zajímá mě jejich život a snažím se pochopit zákonitosti, které ho celý ovlivňují. Nemusím být žádný badatel či učenec, abych pochopil, že i na druhém konci světa lidé řeší většinou stejné základní otázky. Jak se najím, kde složím svoji hlavu, do toho vztahy a také zdraví. My to pak srovnáváme podle nám předkládané stupnice vyspělosti země, ale spíš pocitově podle svého způsobu žití.
A co vidím? Řeknu to lidsky a po česku, tak jak mi zobák narostl. Máme se jako prasata v žitě a neumíme si toho vážit. Když přijdu do jakéhokoliv obchodu, nezeje prázdnotou, regály nejsou poloprázdné. Už plná parkoviště většinou dopředu upozorňují, jak to bude vypadat uvnitř a že nejspíš získám pár dalších šrámů ve frontě u kasy. Nevidím nikde velké množství lidí, žijící na ulici, nevidím neskutečný bordel v okolí. Když přijdu k lékaři, za prvé ho mám a za druhé budu ošetřen. V případě že se dostanu do nemocnice – něco o tom vím, nemusím si brát úvěr, abych to následně splatil. Dokonce vidím, že naši staří rodiče mají důchody, když pominu fakt, že někde ve světě ani důchody nejsou. Minimální nezaměstnanost, jezdíme si na dovolené a navíc máme bezpečnou lokalizaci uprostřed Evropy, nikdo nás z našich sousedů neohrožuje.
Tak sakra, kde je ta spálená země? Jak se můžeme obávat tlup poflakujících imigrantů, když tu žádní viditelně nejsou? Jak se mohou dnešní důchodci obávat nové důchodové reformy, když se jich netýká? Kde je ta bída, kde jsou ty řady lidí, čekající na ulici na teplou polévku? Zakopáváme snad o lidi, kteří spí na zemi, protože jsou bez domova? Musíme se starat o rodiče ve stáří, protože už nemají příjem?
Lidi, proberte se, používejte své oči. Nenechte se ovlivňovat strachem, který se nám tu někteří snaží podsouvat. Nejde jim o nás, ale jako vždy většinou jen o sebe. Rozhlédněte se kolem sebe – máme se neskutečně dobře. Nenechme se rozeštvávat do nesmiřitelných táborů a vyhrocovat situaci ještě víc. Proč by kamarádi, sousedi a dokonce blízká rodina, měla sedět na odlišných stranách pomyslných barikád? Historie potvrzuje, že tohle přesně vyhovuje těm, co společnost rozdělují a pak si v tichosti chtějí vládnout.
A to je ten kámen úrazu. Právě proto, že se máme moc dobře, máme čas přemýšlet nad nepodstatnými blbostmi a uniká nám podstata věci. Nepřijde žádný spasitel, nikdo nám nedá nic zadarmo. Žijeme tu spolu na jednom písečku a je jen na NÁS, jaké si to nakonec uděláme MY SAMI !!!
Zkuste to. Otevřete oči. A rozhlédněte se.
Vidíte tu spálenou zemi? Nebo vidíte jen ten obraz, co vám někdo nakreslil, abyste se báli?
„Já osobně jsem žádnou spálenou zemi neviděl. Možná proto se mi těžko poslouchá, když se jí tady někdo snaží vykreslit. Já vidím pořád něco jiného – život, který je mnohem lepší, než si připouštíme.“
💬 Pokud ti něco při čtení problesklo hlavou, budu rád, když mi to napíšeš.
⬇ Komentáře a hodnocení tě čekají hned níž, pod souvisejícími články. ⬇
Díky, že jsi věnoval čas i těm těžším příběhům. 🙏
Stando, super, máš pravdu