Praha – Paříž – Mexico City (1.den)
Budíček v noci, kdy toho moc nenaspíš, není jednoduchý. Znáte to, nesmíš zaspat, letadlo nepočká, tak ti mobil zvoní minimálně pětkrát. 😀 Obléknout se, rychlá kontrola věcí, kterou už děláš sice po sté, ale co kdyby jsi něco nedejbože zapomněl. 😉 A za chvíli s batožinami letím k autu. Do Prahy je cesta v noci celkem pohodová, takže kolem čtvrté ráno, už po všech peripetiích, si sedám na lavičku na letišti. Asi teprve tady mi naplno dochází, že vlastně opět odlétám za dobrodružstvím, přece jenom ten víkend byl pro mě emočně velmi vypjatý.
Postupně jsem prošel všemi procedurami odbavení a nyní jsem už čekal, až se otevře letadlo, které mě odnese nejdříve do Paříže. Odlet jsme měli v půl sedmé, let měl trvat něco kolem půl druhé hodinky, napadlo mě, že snad i něco dospím. Když konečně gate otevřeli, nastoupil dav, čekajících pasažéru i s mou maličkostí, do letadla Air France a jelikož nenastaly žádné jiné komplikace, vzlétli jsme načas. Samozřejmě jsem nic nenaspal, nějak jsem nemohl zabrat, takže chvíli, po malé servírované snídani, se najednou začalo letadlo připravovat k přistání.
Paříž, letiště Charles De Gaulle mě překvapilo svou velikostí. Z jednoho terminálu nás převezli autobusem a následně vláčkem CDG Val na druhý terminál 2E, bylo to skoro jako město ve městě. Jen všude okolo byla samá letadla různých velikostí a společností z celého světa a lidí jako v mraveništi. Jelikož jsme měli téměř pět hodin času, prohlédli jsme si letiště a prosklené terminály s vybavením dost důkladně. Káva, malá svačina a pivko na posilnění, za lidové ceny v éčkách, to samozřejmě muselo být. 😀 😀 😀
Odlet byl po dvanácté, čekala nás skoro dvanácti hodinová zábava v obrovské podlouhlé konzervě. Čas si krátíš poslechem hudby, sledováním filmů, jídlem, případně spánkem, pokud to jde a sousedi ti to dovolí. 😉 V Mexiku jsme přistávali v Mexico City na letišti Beníta Juáreze, v 16 hodin místního času. Časový posun je tady o osm hodin méně, tudíš smsky domů o šťastném příletu, si příjemci možná přečetli až druhý den po probuzení. 😉
Po vyčkání fronty na pasovém oddělení, jsme byli nakonec, bez jakýkoliv problémů, vpuštěni do Mexika. Ten čas probíhaly éterem zprávy, že místní celníci zadrželi více českých turistů a nakonec, bez udání důvodů, je odeslali zpátky. S razítkem v pase a velkou úlevou, že nás vpustili, jsme si vyzvedli batohy a šli hledat naší průvodkyni. Čekala nás, s tabulkou naší cestovky, u východu z letiště. Monika, usměvavá, celkem pohledná holka, podle mě tak zrovna vyšla ze školy, to bylo první co mě napadlo. Sešlo se nás u ní dvanáct kusů z Čech, později večer měla dorazit přibližně stejná skupina i ze Slovenska. Po té následoval transfer na hotel, ubytování a následně malá prohlídka blízkého okolí.
Mexico City je hlavním a největším městem Mexika a je nejlidnatějším městem v severní Americe. V samotném městě žije přes devět miliónů obyvatel a v přilehlé aglomeraci je to dokonce skoro dvacet dva miliónů. Takže uznáte, že to je pěkná metropole, která i teď, ve večerních hodinách, celkem žila. Nešli jsme nějak daleko, všichni jsme byli celkem unavení z cesty a časovým posunem, tak jsme se domluvili na kratším okruhu.
Procházeli jsme uličkami, míjejíce místní obyvatele a mraky turistů. Město této velikosti nás samozřejmě udivovalo svou architekturou, památkami, parky, zhuštěnou dopravou a všudepřítomnými obchody. Míjeli jsme různé památníky místních historických postav až jsme došli na náměstí, kterému mimojiné vévodil nejstarší mrakodrap v zemi. Torre Latinoamericana se svou výškou 182 m byl dlouhou dobu i nejvyšší budovou města, měl připomínat svou konstrukcí Empire State Building z New Yorku. Byl několikrát oceněný za svou ocelovou konstrukci, která už mnohokrát ustála ničivá zemětřesení, v těchto místech obvyklých.
Po zběžné prohlídce okolí, jsme se vydali na cestu zpátky k hotelu. Pozorovali jsme místní bavící se mládež na ulici a v parku, hudbou a tancem to tady pěkně žilo. Co se týče bezpečnosti, tak všude byli vidět policisté a vojáci. Nakoupili jsme si později i něco na zub v místním obchodě a celkem unavení jsme už v pozdních hodinách ušmajdaní dorazili zpátky na hotel. Tady po vysprchování jsme všichni padli za vlast.
Tak jsem v Mexiku, v zemi, o které jsem v mládí četl. O všech těch Aztécích, Mayích, Olmécích i Zapotécích, o jejich tajemných stavbách a kultuře. Jsem plný očekávání, až to vše uvidím na vlastní oči…tak zítra začínáme 😉 😀 😀
