Chichén Itzá – Cancún (11.den)
Ráno po snídani jsme si sbalili a pokračovali autobusem dále v naší cestě, tentokrát jsme měli dojet až do naší poslední štace, města Cancún. Ale mezitím jsme se měli zastavit u zlatého hřebu naší cesty, který byl vlastně nedaleko, když si vezmu, co jsme už vše měli za sebou. Přibližně v devět ráno jsme vystoupili na velkém parkovišti už do doslova výhně slunce.
Chichén Itzá je zřícenina mayského města, v překladu „Na okraji studny Itza“. Je to jedno z nejdochovalejších měst, které po mayské civilizaci zbylo. Odhaduje se, že město bylo vystavěno mezi 6. a 10. století našeho letopočtu a bydlelo zde na 50 000 obyvatel. Nejspíše šlo o jedno z nejvýznamnějších ekonomických center mayské civilizace, ale postupně do 15. století upadalo, až bylo úplně opuštěno. Proč zrovna studny? Na celém poloostrově Yukatán se nenachází skoro žádná povrchová voda, proto byli mayové odkázáni na přírodně vytvořené studny, cenote, které sloužily jako přirozené zásobárny vody. Zde se nacházejí dvě, nejznámější je Studna obětí, kde mayové obětmi uctívali boha deště Chaca.
Byl takový pařák, že jsem si rád, hned před vchodem, koupil u místního byznysmena klobouk, který jsem pak náležitě ocenil. Už takhle brzo, zde bylo obrovské množství dychtivých návštěvníků, kteří sem přijeli se stejným cílem, jako já, vidět Kukulkánovu pyramidu, ikonický symbol tohoto místa. Vystáli jsme si ve velké vstupní hale frontu a po přidělení našeho průvodce, jsme se vydali na prohlídku do areálu.
Cesta po upraveném chodníku nejdříve vedla částečnou džunglí, až nás dovedla k první mayské pyramidě El Ossario. Hrob velkého kněze, nebo kostnice, byla vystavěna nad rozsáhlou jeskyní, prý bránou do podsvětí. Měla schodiště ze všech čtyř stran, která byla zdobená proplétanými hady.
Cesta dále do areálu, kterou všude lemovali místní obyvatelé s různými stánky, nebo jen s dekami na zemi, plných suvenýrů, nás dovedla k Observatoři. Jak už název napovídá, mayům sloužila nejspíš k pozorování hvězd, k tomu měli vybudovanou otevřenou kopuli na vrcholu stavby.
Dále jsme míjeli další stavby, v různém stavu zachování, od paláců nebo pyramid různých velikostí. Rádi jsme využívali stínu pod místními stromy, protože slunce se nás snažilo asi usmažit. Nakonec jsme došli na otevřené prostranství, jemuž uprostřed dominovala Kukulkánova pyramida. Čtvercová kamenná devítistupňová pyramida s mohutnými schodišti ze všech stran, jejíž celkový počet schodů je prý 365, jako dní v mayském kalendáři. Během jarní a podzimní rovnodennosti při západu slunce vytváří světlo speciální efekt, díky kterému sochy hadů po stranách schodiště vypadají, jako by se plazily po boku pyramidy. Pod pyramidou se nachází třetí zdroj vody pro celé město, jeskyně s podzemním jezerem.
Když jsem stál pod pyramidou, připadal jsem si opravdu malý, musel to být opojný zážitek sledovat z jejího vrcholu to hemžení obyvatel v době největší slávy. Nám to už umožněno nebylo, na všechny místní památky byl vstup bohužel opět zakázaný. 😉 Takže jsme pyramidu mohli obdivovat ze všech stran, ale nikdo to moc dlouho, na tom otevřeném slunci, nevydržel.
Pokračovali jsme dále v prohlídce, nalevo od pyramidy se nacházelo Velké hřiště, kde se hrála oblíbená mayská míčová hra tlachtli, na uctění boha slunce. Dva týmy se snažili dostat gumový míč skrz kamennou obruč, vysoko nad hlavou, nic neobvyklého, kdyby ale nesměli používat ruce a nohy. 😉 Kapitán vítězného týmu měl tu čest a byl obětován bohu, posléze byl vytesán na zdi hřiště.
Zde nám průvodce mimo jiné předváděl vehementním tleskáním, jak se odražená ozvěna podobá zvuku posvátnému pralesnímu ptáku kvesala. Všichni jsme to museli opakovat, bylo velice zábavné, jak to nakonec dělají všechny skupiny návštěvníků. Poté jsme se vydali k jedné ze studní, celá cesta byla lemovaná domorodými prodejci, kteří mají vyjímku od státu zde prodávat. Obrovská propadlina v zemi, Studna obětí, na jejímž dně byla zelená voda, kdysi sloužila jako obětiště, hlavně malých chlapců, pro nasycení boha deště. Dnes to jako obětiště moc nevypadá, ale ve své době to musela být děsivá podívaná.
Zde jsme dostali rozchod a časový plán, kdy se všichni sejdeme u východu z areálu. Měli jsme dost času utrhnou drápky dalším dolarům a nakoupit plno suvenýrů. Ono to ani jinak nešlo, protože prodejci se to tu jen hemžilo a světe div se, všichni měli ty nejvýhodnější nabídky. Měl jsem obrovskou radost, že jsem usmlouval cenu jedné nádherné magnetky, po lítém boji, ze 150 pesos na úžasných 50, časem jsem další totožnou koupil v obchodě za 30. 😀 😀 😀
Vrátili jsme se zpátky na hlavní prostranství, obešli opět pyramidu a došli k dalším objektům. Zde, ještě stojí za zmínku, byl třeba Chrám válečníků s tisíci sloupy, menší pyramida s velkým počtem sloupů. Tady ve stínu palmy jsme si mohli sednout a za zvuků tleskání, pozorovat monumentální Kukulkánovu pyramidu a hemžení turistů kolem ní.
Čas tady utíkal jako o závod, takže po jedné odpoledne jsme nastupovali do autobusu, kde nám klimatizace vrátila teplotu do normálu. Jelikož nás čekala celkem dlouhá cesta do Cancúnu, města u Karibského moře, tak jsme se zastavili v jedné tématické restauraci Pueblo Maya, abychom nezemřeli hlady. Tady jsme měli představení domorodých tanečníků, aby nám jídlo lépe trávilo. 😀
domorodí tanečníci
Dorazili jsme pozdě večer, ubytovali se v hotelu a běželi si dát něco na zub, cesta byla vysilující. Od zítra bychom si měli do konce zájezdu užívat relax, tak na to jsem celkem zvědavý. 🙂
🌍 Další mé cesty za divy světa:
🇵🇪 Peru & 🇧🇴 Bolívie (08/2022) – Machu Picchu, La Paz 👉 [Peru]
🇲🇽 Mexiko (07/2023) – Chichén Itzá, Mayské pyramidy 👉 [Mexiko]
🇧🇷 Brazílie (02/2024) – Cristo Redentor, Rio de Janeiro 👉 [Brazílie]
🇯🇴 Jordánsko (11/2024) – Petra, Wadi Rum, Mrtvé moře 👉 [Jordánsko]
✈️ Nemoc vs. cestování – můj boj, moje volba ! 👉 [boj s nemocí]
