Mexiko (07/23) 4.díl

Acapulco (4.den)

Stejně, jako nás v noci vlny oceánu v zátoce spolehlivě uspaly, tak nás i ráno probudily. Tentokrát sice byly trochu hlučnější, ale slunce prodírající se skrze mraky, dávalo naději, že bude přece jenom pěkný den. Ale i kdyby, jsme v Acapulcu, užijeme si ho stejně. 😀

Už jenom snídaně na hotelové terase přímo u pláže, s pohledem na celý záliv s dmoucími vlnami, byl neskutečný zážitek. Jelikož jsem od malička milovník vody, vlny mě přímo lákaly a tak mi to po snídani nedalo a vrhnul jsem se s plnou vervou, jim do náručí. Trochu jsem neodhadl intenzitu přílivových vln, tak mě párkrát pěkně smetly a měl jsem co dělat, abych se z nich dostal. Až potom jsem si všiml personálu hotelu, který na nás něco z dáli zuřivě gestikuloval a ukazoval na červený prapor, kterého jsem si vůbec nevšiml. 😉 Byl jsem vykázán k hotelovému bazénu, který nakonec zase nebyl vůbec tak špatný. Relax v celkem teplé a sladké průzračné vodě, s barem na dosah, nás zaměstnal až do odpoledne. 😉

Následně jsme odjeli do města do přístavu, kde na nás čekala loď, se kterou jsme měli obeplout celý záliv. Už při příchodu do přístavu, byla slyšet velmi hlasitá hudba a naše cesta neomylně vedla přímo do jejího zdroje. Bonanza byla patrová výletní loď s otevřenou vrchní palubou, která se postupně plnila nejen námi turisty, ale i místními rodinami s dětmi. Za hlasitého povyku posádky a hudby z reproduktorů jsme se nalodili a usadili na horní palubě. Najednou k lodi do vody naskákala početná skupina chlapců s potápěčskými brýlemi a ploutvemi a vyzývala nás k házení dolarů do vody. Ty poté lovili a dávali si je do úst, aby měli volné ruce na další úlovky.

Po nalodění jsme vypluli do zálivu a díky řvoucí hudbě, hrající místními umělci, jsem si připadal jako na kolotoči, ale na vodě. 😀 Naštěstí jsme měli alkohol v ceně, takže ta cesta byla mnohem snesitelnější, jen jsme se dost naběhali do spodní paluby s barem. 😀 😀 😀

Loď proplouvala kolem pobřeží a z repráků se na nás valil příliv slov ve španělštině, který sem tam vyplivnul i nám známá jména různých celebrit, jak místních, tak z celého světa. Poukazovali buď na to, že tu byli ubytovaní ve všudepřítomných hotelích na pobřeží, nebo zde měli, či dodnes mají své honosné vily. Kdysi sem jezdily hvězdy jako Elvis Presley, Elizabeth Taylor nebo Frank Sinatra, ale i plno dalších současných hollywoodských hvězd zde tráví své dovolené.

Město Acapulco je víceméně letovisko, které se rozkládá na po celém okolí půlkruhového zálivu Tichého oceánu. Kam ses podíval, byl jeden hotel za druhým, různých velikostí, táhnoucích se podél celého písčitého pobřeží, které nabízelo upravené pláže pro turisty. Naše asi dvouhodinová vyhlídková plavba postupně obkroužila celé pobřeží a pak jsme se vrátili do přístavu. Cestou jsme míjeli i další podobně zaměřené lodě, ale taky i zakotvené velké námořní lodě.

Po zdárném přistání jsme se vydali pěšky do centra, měli jsme v plánu navštívit další známou místní atrakci, lákající sem turisty z celého světa. Pomalu jsme uličkami města zamířili do kopců, až jsme dorazili na místo, které bylo vybudováno, jen kvůli tomu. Zde se slavní skokani z La Quebrada vrhají do úzké zátoky z výšky odpovídající 12.patru. Začalo se stmívat a my obsadili místa, abychom měli nejlepší výhledy do strmé strže, na jejímž dně se vlny rozbíjely o skalní břehy. Když byly ochozy plné, představení začalo. Nejprve se sedmice skokanů vrhla z dolního ochozu do osvětlené zátoky a pak postupně všichni začali šplhat na druhé straně po příkré skále na svá stanoviště vysoko nad vodou. Jak jsme se dozvěděli, tak podle zkušeností a i věku, měli jasně určené své místo, odkud měli skočit zpátky do rozbouřených vln.

Když byli všichni na místě, tak po chvíli, nám připadající už jako nekonečná, se odhodlal první a vrhl se po hlavě dolů z vyčnívajícího níže položeného kamene. Zde ho voda na chvíli pozřela, ale nakonec za potlesku doplaval v pořádku ke břehu. Druhý dokonce za letu udělal přemet a dopadl do vody po nohou. Další dva skokani skočili společně a potom ještě jeden. V zápětí na to, hřeb večera, nejzkušenější skokan, ten stál až na úplném vrcholu, se po hlavě vrhnul také dolů. Pak se vypla světla a na předchozím nižším místě se objevil skokan, který měl v rukou červeně hořící světlice a za skandování se vrhnul dolů, čímž představení skončilo. Následně, při zpáteční cestě z ochozů, nás skokani zastavovali na schodišti a dožadovali se dalšího ohodnocení dolary svého vystoupení, nad rámec vstupenek. Njn byznys je hold byznys i tady. 😀

Jelikož už bylo pozdě, vydali jsme se zpátky k autobusu, který nás následně dovezl zpátky k hotelu. Zítra nás čeká cesta za pozůstatky největší pyramidy světa. 😉