Cholula (5.den)
Brzy ráno nás čekal odjezd z pobřeží Acapulca a vydali jsme se autobusem do vnitrozemí Mexika. Tato země má všechna podnebná pásma, takže se i okolí cesty jízdou průběžně mění. Bylo nádherné počasí, modré nebe a slunce pěkně pražilo už od rána. Teprve pak člověk ocení klimatizaci, i když tady to šofér někdy přeháněl a my pak z autobusu vypadli jak podchlazené polotovary z chlaďáku. 😀
Cestou vedle nás v dáli vpravo naplno vyrostla už zmiňovaná, nejznámější sopka Ameriky. Se svými 5 426 m.n.m. vykukovala Popocatepetl mezi mraky, její zasněžený vrchol v slunečních paprscích vyloženě zářil. Její jméno bylo zpočátku pro nás všechny problém vyslovit, v indiánském jazyce znamená kouřová hora, zkráceně se jí říká El Popo. Tento posvátný vrchol je spojen 3000 metrů vysokým sedlem Paso de Cortéz s druhým neméně vysokým vulkánem Iztaccíhuatl (5 230 m). Díky erupcím v roce 2000 je výstup na vrchol zakázán a je hlídán armádou.
Cestou jsme se zastavili na snídani na odpočívadle s místní žrádelnou. Káva a jiné nápoje a teplé snídaně různého druhu, na nás čekaly připravené a my je s neskutečnou chutí spořádali, pořád i tady platí, že hlad je nejlepší kuchař. 😉
Cestou dál jsme jsme míjeli různé kopce, pojmenované podle tvarů, které jsme každý identifikovali různě, podle míry naší fantazie. Asi kolem půl jedné místního času, jsme dorazili na místo našeho dnešního cíle. Město Cholula je rozděleno do dvou obcí, nazvaných San Pedro Cholula a San Andrés Cholula.
Jeho neznámější dominantou je Velká pyramida, také spíše více známá jako Tlachihualtepetl, v domorodém jazyce znamenající vybudovanou horu. Je to největší archeologické naleziště pyramidy na světě a zároveň největší pyramida podle objemu, o které je známo, že v dnešním světě existuje. Skládá se ze šesti nad sebou položených struktur, z pálených cihel, dle dnešních archelogických výzkumů byla až 6x přestavena, až dosáhla úctihodných rozměrů základny 300 x 315 m. Na výšku měla pouhých 25 metrů a díky tomu, že byla opuštěna v 8.století a vliv přírody udělal své, nyní vypadá jako přírodní kopec. Místo, v době své největší slávy, mělo přes 100.000 obyvatel žijících v okolí a i když poté utrpělo drastickou ztrátou populace, zachovalo si stále svůj náboženský význam.
V 16.století, španělé, kteří uznali význam pyramidového pahorku, se rozhodli postavit kostel na zbytcích původního chrámového areálu. Nyní je kostel Panny Marie Uzdravující dominantou města a přitahuje pozornost turistů. Již zdáli je vidět a k jeho vrcholu vedou široká upravená schodiště, po kterých jsme i my pomalu vystoupali. Oranžová barva fasády a mozaikové kopule v kontrastu s nebem a bílými mraky, do něhož zasahovaly natažené provazy s modrobílými fáborky, bylo pro nás neskutečně nádherným zážitkem. Výhled z tohoto vyvýšeného místa poskytoval přehled o celém městě a jeho okolí, i s naší už známou El Popo.
Prohlédli jsme si bohatě zdobený vnitřek kostela, jemuž dominoval velký oltář. Prvky z 24 karátového zlata doplňovaly klenby z tesaného kamene, stěny byly pokryté malby a světla z vytrážových oken dopadající na dřevěné lavice, dokreslovaly dojem tohoto posvátného místa.
Poté, plni dojmů, jsme se vydali dolů do města, kde nás čekal oběd v místní restauraci La casa de Frida. Nesla jméno známé surrealistické mexické malířky Frida Kahlo, jejíž malby byly v celém interiéru. Zde nám byly nabídnuty místní speciality, mezi nimiž bylo i jejich národní jídlo, které jsem samozřejmě musel ochutnat. Kuře v omáčce „mole poblaňo“ s rýží, mělo být dalším nabitým dojmem dnešního dne. 😉
Hustá hnědá omáčka z chilli, koření, oříšků a hořké čokolády, která pokrývala celé kuřecí prso, měla být jemně pikantní. Jelikož jsem si ale před tím vzal do úst jednu z nabízených papriček, která mi doslova vypálila kráter v puse a já nestačil žár zalévat pivem Rivadavia, tak o míře pikantnosti omáčky moc nevím, protože i tak vše pálilo jako čert. 😀 😀 😀 Ale určitě doporučuji. 😀
Po našem kulinářském zážitku nás čekal další skoro pětihodinový transfér. Cesta vedla přes prérie s až desetimetrovými kaktusy, které jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít a zastavit se u nich. Prý třeba uvidíme i tajemného Chupacabru, který tu řádí. 😉
Až za tmy jsme dorazili do města Oaxaca, kde jsme se ubytovali v příjemném místním hotýlku s bazénem. Zitra nás čeká nejen prohlídka tohoto krásného města, tak se nechme překvapit. 😉
