Oaxaca (6.den)
Dnešní den by měl být pohodový, prohlédneme si pěšky městečko Oaxaca. Po probuzení v útulném hotelu jsme začali hledat, kde si dáme nějakou snídani, nebo případně krámek, kde bychom si něco na zub koupili. Bratr google s recenzemi nezklamal, takže za chvíli jsme vyrazili do blízkých uliček a hledali vytipovaná místa.
Nedaleko v uličce jsme našli restauraci, už před vchodem stála celkem početná skupina, samozřejmě i pár lidí z naší skupiny. Recenze nelhaly, takže snídaně z místních pokrmů nás nezklamala a my mohli pak spokojeni s plným žaludkem, čekat před hotelem na začátek exkurze po městě.
Oaxaca de Juárez, zkráceně Oaxaca, je město na jihu Mexika a je hlavním městem stejnojmenného státu Oaxaca, jedním z 31 státu federace. Díky tomu je Oaxaca kulturní, ekonomické, vzdělanostní, obchodní i správní středisko celého regionu. Historické centrum Oaxacy představuje unikátní a zachovalý příklad španělské koloniální kultury. Město s příjemným klimatem věčného jara, kde žije přes 260.000 obyvatel, z čehož je velké procento potomků původních obyvatel Mixtéků a Zapotéků. Je také kolébkou alebrijes, dnes již vyhledáváného lidového umění výroby různobarevných interpretací zvířat.
Když nás Monika spočítala a ujistila se, že nikdo nechybí, vyrazili jsme úzkými uličkami do centra městečka. Procházeli jsme ulicemi stavěnými do pravých úhlů, jejíž součástí byly krásně barevné domy se starobylými okenicemi z mříží. Nejdíve naše cesta vedla ke kostelu a klášteru Santa Domingo de Guzmán, jehož součástí je i regionální muzeum a etnobotanická zahrada. Po prohlídce už na nás, na upraveném nádvoří, číhali místní prodejci, tak jsme neodolali a nakoupili další suvenýry, těch nikdy není dost, no uznejte. 😀
Uličkami jsme pokračovali dále do historického centra. V tomhle období, vždy na konci července, zde probíhá každoroční festival, kdy se do města sjedou tanečníci z okolních regionů a město ožije hudbou, jídlem, tancem a jistým druhem pospolitosti a v ulicích to opravdu žije. Skoro na každém rohu jsme narazili na barevné lidové loutky v nadživotní velikosti, výzdoba ulic hrála všemi barvami, na náměstí se to hemžilo lidmi a pouličními prodejci.
V jednom krámku jsme měli přednášku o výrobě místní čokolády z kvalitního kakaa. Netušili jsme, že to byli právě Mexičané, kteří tuto rostlinu začali pěstovat jako první, i když kakao pochází z Amazónie. Ochutnali jsme různé vzorky a nakonec opět i něco málo nakoupili. Nedaleko od čokoládovny jsme narazili na obrovské kryté městské tržiště, takže pokud někdo ještě něco neměl, tak zde nalezl určitě všechno. Alebrijés, oblečení, suvenýry, jídlo, koření, prostě vše, tudíš dolary tu létaly doslova vzduchem. 😉
Konečně jsme se dostali do na historické náměstí s parkem Zócalo, které bylo obklopené z jedné strany metropolitní katedrálou a z ostatních stran zase budovami s podloubím. Zde byly různé krámky, ale hlavně jedna restaurace za druhou. Vybrali jsme si jednu z nich, hlavním kritériem bylo, že zde měli místní pivo v litrovém džbánu, na což jsme doposud nikde nenarazili. 😀 Oběd jsme si vychutnávali za poslechu hudby a pozorování života v parku, pivo nám to udělalo ještě příjemnějším. 😀
V pozdních odpoledních hodinách jsme měli naplánovaný další zážitek, šamanský rituál od potomka původních indiánů. Místní taxikáři si nás rozdělili do aut a dovezli na místo. Zde nás domorodý šaman, který mi přišel jako jakýkoliv mexičan, vyzval ke svlečení do plavek a pak nás přivedl k místu, kde se rituál bude odehrávat. Byla to nízká zděná kruhovitá kobka, bez oken s dřevěnými dveřmi a s kuželovitou betonovou střechou. Asi klaustrofobici by měli problém, nám to nikomu nevadilo. V předklonu jsme vlezli dovnitř, posadili se stísněně do kruhu kolem zdi, naproti šamanovi a dveře se zavřely. Svíčky hořely a šaman nám vysvětlil, jak bude ozdravný rituál probíhat.
Zhasl a na rozpálené kameny nalil vodu, takže za chvíli bylo v kobce na padnutí. Hrál na buben a do toho chvílemi dost hlasitě zpíval. V té tmě pak vzal nádobu a jednoho po druhém začal od hlavy polévat střídavě vodou s různými ingrediencemi, které jsme si museli roztírat po celém těle. Trvalo to asi půl hodiny, z nás teklo jak z vodopádu a místy už to bylo i na omdlení, ale nakonec jsme to všichni zdárně zvládli. Poté jsme absolvovali osprchování pod ledovou vodou a doplnění energie čerstvým ovocem. Byli jsme prý očištění a uzdravení, tak jsem zvědavý, jak dopadnu na očekávané operaci. 😉
Oaxaca – průvod karnevalu
Největší očistec, ale asi byl stav taxi, které nás odváželo zpět do města a rychlost jízdy, kdy jsme měli pocit, že nás taxikář asi ukradl. 😀 😀 😀 Když jsme se už za tmy blížili k hotelu, zatarasil nám cestu již zmiňovaný průvod umělců a hudebníků. Vystoupili jsme a mohli jsme tak naplno poznat, na vlastní kůži, atmosféru karnevalu, který procházel na dosah vedle nás. Spát jsme šli unaveni a plni dojmů…;-)
