Monte Albán – Santa Maria del Tule (7.den)
První týden dovolené už máme skoro za sebou, dnes se vydrápeme autobusem nad Oaxacu na nedaleký kopec. Po snídani nás už dostavník čekal před hotelem a my se vydali pomalou jízdou nejdříve uličkami města a posléze postranními cestami stoupat do kopců. Přibližně za půl hodiny jsme dojeli na odstavné parkoviště, které se už, v tuto brzkou hodinu, začalo plnit návštěvníky. Místní obyvatelé mají v Mexiku, o víkendech nebo svátcích, vstup na památky zdarma. Proto i zde nebyli jen turisté, ale hojně tuto výhodu využili celé rodiny z nedalekého města, přijíždějící taxíky.
Monte Albán jsou pozůstatky města rozkládající se v nadmořské výšce 400 m nad údolím Oaxaca. Název by se dal volně přeložit jako Jaguáří vrcholek, podle Olméků, což byliJjaguáří lidé, kteří toto město založili asi kolem roku 800 př.n.l. Zajímavostí je, že nejdříve museli na vrcholu hory vytvořit umělou plošinu, kterou podle odhadů tvořili 300 let. Po odstranění a přemístění obrovského množství zeminy, získali prostor 700 x 250 m, kde si postavili paláce, pyramidy, hrobky, hřiště na míčové hry a plno dalších staveb. Asi v roce 300 př.n.l přišel do údolí další národ Zapotéků, kteří obsadili i Monte Albán a předělali si ho k obrazu svému. Zde byli asi do 9.století a nakonec město opustili, přičemž ale své hrobky a pyramidy zasypali. No a aby toho nebylo málo, tak toto místo o tři století objevil další národ, Mixtékové, jenž hrobky vyčistili a opět zde začali pohřbívat své mrtvé.
Monte Albán
Po zaplacení vstupného, jsme s přiděleným průvodcem vstoupili do upraveného areálu. Mírně jsme dál stoupali zelení po kamenném chodníku, až jsme došli na místo, kde se před námi otevřel prostor a my měli ucelený pohled na celý komplex staveb. Obrovská rovná zelená plocha, ohraničená kamennými stavbami pyramid a jiných budov, uprostřed nádvoří byly mimo jiné, prý i zbytky tehdejší observatoře. Na protější straně byla stavba s ohromným schodištěm, které se už teď hemžilo turisty, snažící se ho zdolat. Celý areál člověka ohromí svou velikostí, nedokážu si představit, jak se to tady muselo hemžit obyvatelstvem, ve své největší slávě. Celé město bylo živeno velkým počtem zemědělských osad, které se rozléhaly v celé okolí města na svazích a úbočích hory, svažující se do úrodného údolí.
Pomalu jsme procházeli areál, průvodce vyprávěl o historii a my mohli obdivovat umění tehdejších stavitelů. Nakonec jsme si vylezli i to zmíněné schodiště, přičemž se plno z nás dost zadýchalo, ale stálo to za to. 😉 Při východu z areálu jsme ještě měli možnost navštívit i místní expozici vystavující různé umění a šperky, zde při archelogických vykopávkách objevených.
Pak jsme se čekajícím autobusem vrátili do města, kde jsme si skočili na nám už známé náměstí a dali si oběd. Zrovna tu procházel zpívající a tančící průvod, doplněný jezdci na koních, takže jsme to měli i s kulturní vložkou. 😀 Po obědě jsme šli pomalu na hotel, kde jsme si sbalili a a čekal nás další dlouhý transfer autobusem do města Villahermosa, ve státě Tabasco.
Oaxaca – průvod
Cestou jsme měli pár zastávek, aby ta cesta nebyla zase tak nudná. 😉 Prvni byla v nedalekém městečku Santa Maria del Tule, které je známé svým stromem, nejobjemnějším stromem na americkém kontinentě. Takzvaný Tulský strom je druh tisovce, který má obvod 42 m a dosahuje výšky 35 m, jeho stáří se odhaduje něco mezi 1200 až 3000 let. Kmen je tak široký, že k jeho obepnutí je potřeba třicet lidí s nataženými pažemi a spojujícími se rukama. Podle legendy původních obyvatel sem do země král Conday zapíchl svou vycházkovou hůl a z ní po čase začal růst strom a tak tomu je dodnes. Při pohledu na něj si opravdu připadáte titěrní a uvědomíte si, že nás určitě o dalších pár let ještě přežije. 😉
Tulský strom
Další, pro mě zajímavější zastávka, byla ve výrobně tradičního mexického alkoholu mazcal. 😀 😀 😀 No musíte uznat, že to je mnohem podnětnější zastavení, obzvláště když její součástí byla i ochutnávka. Mezcal je destilovaný alkohol vyráběný z agáve, z takzvaného srdce, z rostlin, které jsou staré 7-9 let. Srdce, vážící až 100 kg, se udí, čímž získá svou kouřovost. Následně se rozdrtí, aby se získala šťáva a ta se fermetuje a nakonec minimálně dvakrát destiluje. No, složité, ale následná ochutnávka různých ochucených druhů byla vynikající. 😀 😀 😀 Samozřejmě i s moučnými červy, jenž nesměly chybět …ó jak lahodné to bylo. 😀 Odváželi jsme si každý nejenom jeden vzorek, s alkoholem se nikdy nic přece nezkazí. 😉
Poslední zastávka byla v ruční manufaktuře na zpracování ovčí vlny, kde nám ukázali postup, jak výroby vlny, posléze barvení přírodními barvivy a následné tkaní různých výrobků. Ty jsme si samozřejmě mohli také nakonec i nakoupit, dárků není nikdy dost. 😉
To už bylo dnes vše a nyní jsme vyrazili na celonoční přesun do města Villahermosa. A mohu s klidem přiznat, spaní v autobuse, není zrovna pro mě. Ale co naděláš..když musíš, tak musíš 😉
