Palenque – Aqua Azul (9.den)
Dnes nás čeká dopoledne prohlídka archeologických vykopávek mayského města Palenque, nedaleko od stejnojmenného města, kde jsme nyní ubytováni. Rychlá snídaně v hotelu a už jedeme autobusem do tohoto Národního parku. Netrvá to dlouho, je to opravdu kousek, takže za necelou půlhodinku už stojíme u vstupu, kde si nás přebírá místní průvodce.
Co si vybavuju, tak asi to, že i když bylo teprve devět hodin ráno, tak už bylo neskutečné vedro. Modré nebe, jakoby vymetené a nad hlavami nám praží slunce. Proto jsme všichni vyhledávali stín pod stromy, kterých tu naštěstí bylo hodně.
Palenque byl středně velký městský stát Mayů v jižním Mexiku z dob 226 př.n.l. až do cca 8. století našeho letopočtu. Po jeho zániku zde sice ještě pár generací farmařilo, ale nakonec celé město pohltila džungle cedrů a mahagonů. Až skoro o deset století déle španělé objevili ruiny a od té doby se tu provádí různé vykopávky. Za posledních 20 let tu bylo odkryto mnohem víc míst, ale i tak se odhaduje, že bylo odkryto pouhých 5% z celkové rozlohy města. Zde byla, po tisíci letech, opět nalezena hrobka nejznámějšího panovníka Pacala Velikého, jehož masku jsme si prohlíželi v Antropologickém muzeu v Mexico City.
Procházeli jsme se zelení po upraveném chodníku, až se před námi objevilo prostranství s mnoha stavbami. Kamenné, terasovité, vysoké a mohutné mayské stavby zaplňovaly celý odlesněný a zatravněný areál. Postupně jsme stáli před různými chrámy, například před Chrámem nápisů, kde byla objevena Pacalova hrobka. Další byly Chrám kříže, Chrám Slunce a Chrám listového kříže, různé paláce s nádvořím, či vyhlídkovou věží, dokonce i na zbytky akvaduktu jsme narazili. Typické mayské stavby z kamene a obrovskými schodišti nás udivovaly ze všech zákoutí. Jakoby posvátné ticho přerušovaly zvuky džungle a tlumené hlasy průvodců skupin turistů. Na jednom konci jsme měli možnost sledovat probíhající vykopávky a rekonstrukci stavby místními dělníky.
Palenque – pohled i na vykopávky
Nasávali jsme atmosféru místa, sem tam nám jí narušovaly místní děti, které nám nabízely suvenýry za lidové ceny. 😉 A odolejte pohledu místního caparta s výhodnou nabídkou, když vás dolary svrbí v kapse. 😀 😀 😀 Samozřejmě jsme nemohli odolat a u východu jsme ochutnali i místní kokosové ořechy, nebo různé nakrájené ovoce. Kolem 11 hodiny jsme se opět všichni sešli u autobusu, kde jsme zpocení uvítali spuštěnou klimitizaci. Když se Monika přesvědčila, že jsme opravdu kompletní, zamířili jsme k dalšímu cíli dnešního dne.
Cesta vedla do zalesněných kopců, projížděli jsme vesničkami a stoupali pořád výš a výš. Asi po necelých dvou hodinách jsme na jednom hřebeni odbočili a začali sjíždět do údolí, kde na nás čekal přírodní park Aqua Azul. Přijeli jsme do komplexu, s vyloženě vybudovaným zázemím pro turisty. Nejdříve, jelikož jsme už hladem šilhali, jsme poobědvali v místní jídelně, většina z nás využila nabídku upravených čerstvých ryb.
Poté jsme se pomalu pěšky vydali k nedalekému korytu řeky, míjejíce stánky s lákajícími prodejci čehokoliv, začínajíce od nápojů, ovoce, triček a konče u různých suvenýrů. Stezka se schody nás dovedla k řece Xanil, která je v těchto místech známá kaskádou vodopádů.
Průzračná voda, zbarvená do zelena, v kontrastu bílé masy, padající dolů přes hnědé kamenné bloky, vytvořily s modrým nebem, úchvatnou podívanou. Níže položené úseky byly plné návštěvníků, proto nás průvodce odvedl výše po toku řeky, kde nám ukázal místo, které jsme i my mohli využít na koupání. Voda byla příjemně teplá, ale i tak dokázala osvěžit, hlavně však byla, po dlouhé době pobytech hlavně u moře, sladká, takže jsme si jí vyloženě užívali plnými doušky. Jelikož jsme odvážní tvorové, tak plno z nás samozřejmě využilo i možnost různě po nižších vodopádech šplhat a skákat zpátky dolů, což průvodce někdy špatně snášel. 😀 😀 😀
koupačka 😉
Kolem páté byl zavelen povel k ústupu a my se vydali, sice osvěžení a vycachtaní, ale unavení, zpátky k našemu kočáru, který nás odvezl zpátky do města Palenque. V našem hotelu jsme si dali večeři a někteří z nás, co neměli ještě vody dost, samozřejmě skončili v hotelovém bazénu. 😉
No, abych se přiznal, tak na tohle bych si zvykl velmi rychle… 😀 😀 😀
