Nazca (4.den)
Ráno nám Robert navrhl, zda bychom nechtěli navštívit nově otevřené místo pro turisty, mimo náš itinerář. Měli jsme další program až odpoledne, takže samozřejmě jsme byli pro, kdy se sem ještě někdy opět podíváme. Jednalo se o archelogické naleziště Cahuachi, nacházející se asi půl hodiny cesty po poušti. Vyrazili jsme, cesta celkem utíkala, minibus se svižně prokousával pouští po nově udělané kamenité cestě. Cestou jsme potkávali různou zvěř, od pouštní lišky po vikuně, což je divoký druh lamy. Po půl hodině se před námi otevřel velký komplex staveb, které byly v kontrastu s modrým nebem nad sebou a pouští, z níž jakoby vyrůstaly. Pro návštěvníky byly striktně vyznačené chodníčky, orámované kameny s bílým nátěrem, běda jak bys asi šlápl vedle, minimálně bychom byli prokleti zlou kletbou. 😀 😀 😀
Dle výkladu se jednalo o obřadní centrum kultury Nazca, které bylo spojováno i s obrazci na náhorní planině Nazca. Kultura byla datována takzvaně jako předincká, takže jsem pochopil, že nejspíš hodně stará. 😀 Prošli jsme vyznačený okruh, celkem jsme se zapotili, slunce zde už začalo pražit, na to, že měla být zima. Poté jsme nasedli do čekajícího minibusu a vydali se zpátky na hotel, přece jenom nás odpoledne čekal hlavní program dne.
Po příjezdu jsme absolvovali oběd. Tak nějak instinktivně jsem toho moc nejedl, asi jsem tušil, co bude odpoledne následovat. Letiště bylo nedaleko od města. Bylo postavené za jediným účelem, pro zahraniční turisty. Aby zde mohli z výšky pozorovat obrazce, které byly kdysi vyryté na místní náhorní plošině. Dodnes nikdo neví, co obrazce doopravdy měly za účel. Jestli byly geoglyfy kolibříka, opice a 1000 dalších stvořeny pro navigaci mimozemských civilizací nebo se jedná o astronomický kalendář dávných obyvatel Nazcy, jehož dlouhé linie směřují k důležitým objektům na obloze? 😉 Přijeli jsme na letiště, rozdělili nás do čtyř posádek po třech. Na ranveji nás čekala malá letadla, akorát tak pro dva piloty a tři až čtyři pasažéry.
Plán zněl asi takhle. Vzlet a poté, asi při půlhodinovém letu, si prohlédnout 12 nejznámnějších obrazců. Nafotit hromadu fotek, abychom je pak všem mohli ukazovat, až se vrátíme domů. Realita? Vzlet, to ještě bylo jako v plánu. Jen objasním ještě, že nemám rád výšky, to pro kontext situace. Letíme, to by ještě šlo. V ruce připravený mobil a z okna sleduješ terén pod sebou. Podle předchozích instrukcí jednoho z pilotů, nás vždy upozorní, když nad obrazcem poletíme. Ano, upozornil. První obrazec měl být na mé straně. Letadlo se nahlo mým směrem k zemi a já tudíš měl mít perfektní pozici, abych obrazec vyfotil. Realita byla jiná. Mobilem sotva zaměříš obrazec, hned potom, kdy si myslíš, že ho vidíš. Mačkáš spoušť ,snad to vyjde. 😀 Pak se letadlo otočí a to samé udělá i pro posádku na druhé straně letadla. Mohu přiznat, že asi u pátého obrazce mi začalo být šoufl a u osmého, už jsem se modlil, aby byl poslední. 😀 😀 😀 Prý jsme viděli opici, kosmonauta, pavouka, kolibříka…no asi tam byli. Naše letadlo přistálo, bez toho, že by ho někdo z nás pokřtil, ale bylo to opravdu namále. To samé už nemohli říct zbývající posádky. Plno z nás pak sedělo notnou dobu uvnitř budovy, měnící barvu obličeje ze sinavě bílé na zelenou. 😀
Omluvte kvalitu fotografíi, né všechny jsou moje tvorba. Nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme si nasdíleli fotky, abychom vůbec měli nějaký koplexní pohled. Stejně jsem nabil dojmu, že piloti se dobře bavili a určitě se hecovali mezi sebou, kdo víc pasažérů donutí přiznat, co měli k obědu. 😀
Ale dostali jsme do pasu pamětní razítko a diplom o absolvování letu, no nestálo to za to? 😉 😀 😀
Jako odměnu jsme ten den měli možnost relaxu v bazénu hotelu. Jen podotýkám, bylo to jedinná příležitost, kterou jsme měli za celý pobyt. 😉
