Malý zázrak (3.říjen 2024)
Né všechny zprávy o mém souboji jsou úplně positivní, nebo plné optimismu. Sice s humorem nešetřím i v místech, kde se to možná ani neočekává, ale to je mi zkrátka podobné. Poslední roky probíhaly doslova jako na obrovské houpačce. Jednou jsi zdravotně dole na dně a pak se v eufórii objevíš na druhém konci světa u nějakého divu světa. Takže se vlastně opět nabiješ, abys měl nějakou sílu v tomhle houpání pokračovat dát. Někdy si říkám, když mám slabou chvíli, jak dlouho se dá tohle zvládat. 😉
Jasně, mám před sebou další cíle, které mi takhle mají pomoci. Jenom divy světa mi tady v blogu chybí ještě čtyři a pak si stejně vymyslím něco jiného, co mě bude naplňovat. 😉
Na mé cestě jsou právě i positivní okamžiky a jeden z nich nastal doslova před pár dny. A byl to mega zážitek, kterému se nevyrovná ani jeden z divů světa. 😉 Stal jsem se podruhé dědkem. 😀 😀 😀
Když jsem měl poprvé možnost držel prcka v náručí, nemohl jsem se na něj vynadívat. Samozřejmě jsem i teď naměkko. A moje přání se v tu chvíli smrskla v jediné. Abych tu mohl být pro něj a samozřejmě i druhého vnuka Matyho co nejdýl. Mít čas a rozmazlovat je a tím se pomstít svým dětem, jak jsem jim slíbil. Od toho tu přeci dědci jsou 😀 😀 😀
Tak vítej Michale mezi námi 🥰😘😍
