Čas letěl jak o závod. Najednou se blížilo léto a já si uvědomoval, že sice kondička začala být jakžtak v pohodě, ale naopak jsem na cestu vlastně neměl nic. Njn cestovatel hadr, přece jenom bylo lehčí si to v hlavě vymyslet, objednat a těšit se. 😉 Ale až pár týdnů před odletem, jsem začal zjišťovat, co budu potřebovat, jaké tam bude počasí, co si teda s sebou vzít. Sice odlétám v srpnu, ale v Peru je paradoxně období zimy. Jedna věc je, že přece jenom jsi limitován váhou zavazadla do letadla a za druhé, určitě sám nechceš tahat těžkou baťožinu, po celém Peru. No, co vám budu namlouvat, můj první cestovatelský počin, byl vlastně spíš pokus omyl, nějak to dopadne, pro příště poučení. Sbalil jsem si věci, které jsem si myslel, že by se mi mohly hodit, co nebudu mít, to hold potřebovat nebudu. 😀 😀 😀
Absolvoval jsem povinná očkování, jako byl třeba břišní tyfus. V té době byla i nutnost pro vstup do země, absolvovat očkování na Covid 19, minimálně dvě dávky. Sice mi to doktoři výslovně nedoporučovali, kvůli mé snížené imunitě, ale jet jsem chtěl a jiná možnost neexistovala. Užil jsem si to, ale s covidem jsem už zkušenost měl, tak jsem to nakonec snesl celkem dobře. Říkal jsem si, že už mě stejně nemůže nic zastavit, tak moc jsem si věřil. 😉
Tak se stalo to, že 8.8.2022 jsem byl v Praze na letišti a natěšeně čekal na odbavení. Odlet naplánovaný na 6-tou ráno, takže ti co to znají, vědí, že ten den skoro žádný spánek nebyl. Protože od půl čtvrté už přešlapuješ na letišti a když budu počítat i předtím dvě hodiny cesty autem, věru moc místa na spánek nebylo. Takže nejdříve nemůžeš usnout a pak se zase bojíš, abys nezaspal. 😉 Říkal jsem si, že to dospím určitě v letadle, přece jenom času na to bude neurékom. V plánu bylo mezipřistání v Amsterdamu, kde si zase počkám pár hodin, než budu pokračovat dál do Limy. Celkově jsem měl být na cestě více jak celý den, jen let do Limy má trvat 14 hodin.
Čekáme, ve čtyři se otevřelo odbavení. Po vystání hadu mezi páskami, jsme se ocitli u personálu odbavení. Podávám letenky, pas a zavazadlo pokládám na váhu. Vše v naprostém pořádku a tak nakonec sleduji, jak mi kufr odjíždí do útrob letiště. S úsměvem jsme byli posláni k gatu č.4, kde nás následně všechny prolustrovali, jako bychom měli pašovat nevím co. Asi bych se nemohl živit jako pašerák, určitě by na mně hned vše poznali, nebo bych se raději přiznal dopředu. 😀 😀 😀 Ani nevím jak, ale následně už to šlo rychle. Chvíle čekání, pak nástup do letadla, rolování po ranveji a jedeme na vzlet… vzhůru do oblak.
Tady jsem si naplno uvědomil…..dobrodružství začíná 😉
