Mexický záliv – Mérida (10.den)
Ráno jsme se rozloučili s Palenque a vydali se prozkoumat severní část poloostrova Yucatán, večer by jsme měli dojet do města Mérida. Cesta by měla trvat pouhých sedm hodin, ale my jsme měli naplánovanou podstatnou zastávku, na kterou jsme se také těšili. Takže po sedmé jsme vyrazili a za dvě hodiny, svižné jízdy autobusem, jsme zastavili opět u vybudované jídelny. Proběhla rychlá snídaně a opět jízda dále.
palmy v Mexickém zálivu
Asi za hodinu jsme, po levé straně autobusu, začali pozorovat měnící se prostředí, najeli jsme na pobřeží Mexického zálivu. Míjeli jsme palmové aleje vyrůstající z písečného pobřeží, sem tam prosvítala mezi nimi poklidná hladina zálivu. Nakonec jsme zastavili u jedné restaurace přímo na pobřeží, kterou jsme snad měli rezervovanou jen pro sebe. Přesně tak, kromě personálu čítajícího pár osob, nikde nikdo a to doslova. Naskytl se nám pohled jako z katalogu cestovek, jen to bylo lepší v tom, že jsme si to mohli zažít na vlastní kůži. Bylo jedno, na kterou stranu ses otočil, vpravo i vlevo, kam oko dohlédlo, byla bílá písčitá pláž, omývána líným světle modrým mořem. Vysoké klasické palmy s ořechy a krásné slunečné počasí s bílými mraky na modré obloze, dokreslovaly tuto dokonalou scenérii. Tak nějak bych si představoval ráj na zemi. 😉
Obsadili jsme stoly pod stylovými slunečníky, objednali si oběd a pití a šli poprvé vyzkoušet vodu zálivu. Labůžo, jak jinak to popsat. 😀 Příjemně teplá průzračná voda, skoro bez vln, nám dávala možnost pozorovat pestrý život drobných rybek a krabů na dně. Když jsem si lehl na hladinu, krásně mě voda nadnášela a já mohl relaxovat pohledem na plující mráčky na modré obloze. Vydržel bych tady hodně dlouho, ale jedině pěkně namazaný, protože slunce opravdu pěkně pražilo.
Naštěstí nám donesli oběd, tentokrát jsem si dal salát z mořských plodů, jako předkrm byly samozřejmě nachos. Jelikož nám kladli důraz na dodržování pitného režimu, vychlazený Heineken tu tekl proudem, obzvláště proto, že tu měli jen třetinkové lahve. 😉 Po obědě jsme se buď koupali v zálivu, nebo v bazénu patřící k restauraci, případně jsme se procházeli po písčité pláži. Bohužel jsme tu nemohli být pořád, ještě nás čekala druhá část v autobuse, proto jsme po třech hodinách zamířili dál.
Cestou jsme udělali ještě jednu zastávku, hodně rozdílně tématickou. Navštívili jsme typický mexický hřbitov, který nás už u vchodu vítal barevnou výzdobou. Přeplněný hřbitov, plný různě velikými a rozmanitě zdobenými hroby. Zde se pohřbívá, oproti našim končinám, nad sebou, proto tu byly všude patrové hroby, různě barevné, nebo zdobené kachličkami či mozaikami z nich. Byly tu i honosné kusy, zdobené sloupy a obtěžkány samými sochami. Škoda, že jsme tu nezažili El Día de Muertos, svátek mrtvých, to teprve musí být zážitek. 😉
Ve večerních hodinách jsme dorazili do Méridy, hlavního města státu Yucatánu. Města s nejlepší kvalitou života v Mexiku, jeden čas se mu i říkalo Paříž Západu. Mérida je známá svou zelení, průměrná roční teplota stoupá až ke 33 °C. Po ubytování na hotelu, jsme ještě společně šli na kratší prohlídku okolí, ale hlavně opět jsme už hlady šilhali, ty cesty jsou prostě vysilující. 😀
Chvíli jsme procházeli uličkami, které žily svým životem i teď, když byla už tma. Monika nás dovedla k vyhlášené restauraci La Parrilla Colonial, která mě uchvátila krásnou výzdobou zdí interiéru. Všude byly tématické lidské kostry v různých situacích, například jako řidič čehokoliv, od kola po auta.
Mariachi
Objednali jsme si samozřejmě místní specialitku a jelikož hlad měl velké oči, tak volba padla na místní smíšený gril. Různá grilovaná masa, od kotlet, prsou, steaků a doplněná klobásou a zeleninou. Prý se z toho nasytí dvě až tři osoby, úplně s klidem. O porci si udělejte názor sami, ale měli jsme i tak co dělat, abychom jako češi neudělali v zahraničí ostudu. 😉 😀 K jídlu nám přišli zahrát i místní umělci, mariachi, aby atmosféra byla dokonalá.
Poté jsme se ještě procházkou vydali k nedaleké katedrále San Ildefonso, jedné z nejstarších katedrál na celém americkém kontinentě. Na náměstí to ještě pořád žilo, hudba hrála, chvilku jsme tady poseděli na kreativních betonových lavičkách. Nakonec jsme se, v pozdních hodinách, pomalu došourali na hotelový pokoj, nasycení, napití a plni dojmů. 😉
Ale už zítra přijde na řadu to, proč jsem vyrazil právě do Mexika, další z divů světa… 😉
