Cancún – Tulum (13.den)
Ráno jsme se probudili do dalšího parného dne. Cancún je mladé město, založené mexickou vládou až v roce 1970 a pojmenováno podle přilehlého ostrova, na kterém v té době žili tři lidé. Díky prudkému vývoji turistického ruchu, je zde nyní registrováno 890 tisíc obyvatelů a město je vyhledávaným cílem turistů z celého světa. Jeho název se dá přeložit buď jako Hadí hnízdo, nebo spíše jako Žlutý had, podle uměle vytvořené ostrovní části plné hotelů, ve tvaru „C“, jehož písek je při úsvitu ozařován Sluncem jako žlutý had.
Tento den jsme prožili na Mayské riviéře, ale jelikož na totožném místě jsme byli dva a půl dne, tak jí popíšu v následujícím díle. 😉 Nyní se zaměřím na další den, kdy jsme si do našeho závěrečného relaxu vtěsnili ještě jeden fakultativní výlet za mayskými památkami. Poslední cesta autobusem vedla na jedno z nejnavštěvovanějších památek na světě, díky své snadné dostupnosti, na trosky města Tulum, mayského opevnění na pobřeží Yukatanského poloostrova.
Tulum není nikterak obrovské město, trosky opevnění jsou na rozloze 385 x 165 m a leží na 12 metrů vysokém útesu nad mořem. V době své slávy bylo v mayské civilizaci hlavním přístavem, z kterého se dodávalo zboží do města Coba. Vzniklo přibližně už v roce 564 n.l., ale největšího rozkvětu zažilo v období mezi 13-15. století. Opevnění města byla kdysi vysoká až 5 metrů a silná 8 metrů, v dnešní době z nich moc nezbylo. Až dva milióny turistů ročně, hlavně z USA, zde mohou obdivovat ruiny staveb, mezi nejznámější patří Chrámy fresek a sestupujícího boha, nebo hrad, El Castillo.
Jak jsem už psal, bylo neúnosné vedro už od rána, takže po vystoupení z klimatizovaného, nebo spíše vymrzlého autobusu, to byl venku těžký náraz. 😉 Instinktivně jsme se, po celou doby prohlídky, uchylovali do stínů, kterých tu ale bylo velmi poskrovnu. Přidělený průvodce nám vyprávěl historii místa, ale jako na všech místech, se ani zde moc písemných zmínek nedochovalo, tudíš informace jsou spíše odhady nežli potvrzená fakta.
Prohlédli jsme si postupně celý areál zbytku města, pokochali se výhledem na moře za všude přítomných leguánů vyhřívajících se na slunci. Poté jsme uvítali nabídku uskutečnit jízdu člunem v Karibském moři k místu, kde jsme si měli prohlédnout velké mořské želvy. Navlékli na nás oranžové plovací vesty, nacpali nás na podlouhlé modré čluny s plátěnou stříškou a jedním motorem a vyrazili jsme vlnami vpřed. Nejdříve podle útesu, s ruinami města nad hlavami a pak kolem rybářských sítí, více na otevřené moře.
Bylo nás více člunů plných turistů, které mířily na stejné místo. Zakotvili jsme u jednoho korálového útesu, vyfasovali jsme brýle a šnorchl a jelikož nebyli žádní žraloci v dohledu, naskákali jsme do moře. 😀 😀 😀 Po chvíli jsme měli možnost vidět podvodní svět v plné kráse, od různých barevných rybek, rejnoků různých velikostí, tak samozřejmě k nám doplavaly i očekávané želvy.
Nesměli jsme se jich dotýkat, ale i ten pohled celkem stál za to. Sice moře bylo fakt pořádně slané a sůl jsme měli pak všude, ale osvěžení to bylo celkem vítané, o zážitku nemluvě. Asi po půl hodině jsme se nalodili a i když s námi letěli po hladině jak blázni, opět jsme se vpořádku vrátili na pláž.
Karibské moře
Následně nás čekala dnešní poslední atrakce, nedaleko cca 15 km jízdy zpátky, návštěva přírodního parku Cenotes Casa Tortuga. Je to propojená soustava velkého množství cenote, zatopených jeskyní v závrtech krasového původu, které mají převážně propadlý strop. Zde se schromažďuje většinou sladká podzemní voda, ale v blízkosti moře jsou cenoty propojeny a vyskytuje se zde i voda částečně slaná.
Opět nás navlékly do plovacích vest a my se vydali po schodech klesat do prvního jeskynního systému. Průzračná voda tady byla opravdu sladká, vítaná změna, ale pro náš rozpálený organismus opravdu celkem chladná. 😉 Pomalu jsme plavali labyrintem jeskyní, sledovali jsme hru světla, odrážející se od hladiny na stropu. Průvodce nám ukazoval krasové vápencové útvary, různě pojmenované podle toho, jaký tvary měly, až jsme se dostali k dalšímu východu. Po vystoupání schodů jsme po krátké procházce, pod žhnocím sluncem, došli k vytvořené řece, propojující a napájející tyto podzemní systémy.
Zde jsme si mohli z výšky skákat dolů do čisté vody, výška byla nejdřívě pět a pak i sedm metrů. To jsem si smozřejmě nemohl nechat ujít, kdy jindy než teď, když už tady jsem, takže skoky jsem absolvoval i vícekrát. 😀 Po vyblbnutí, jsme krasovým korytem plavali pár set metrů po proudu, tudíš jsme byli osvěženi dosytosti.
skoky do řeky 😉
Pak došlolo i k nasycení v místní restauraci, pivko tu taky měli a taky za skoro lidové ceny. 😀 V pozdních odpoledních hodinách jsme nasedli do autobusu a frčeli zpátky do Cancúnu, přece jenom to byly ještě dvě hodiny cesty. Přijeli jsme do našeho hotelu a i když jsme byli dosti z vody, vedra a cesty vyčerpáni, stejně jsme si to, někteří z nás, neodpustili a vyrazili ještě na prohlídku okolí. Poté večer, opravdu vyřízení a ušmajdaní, jsme usnuli jak zabití.
Zítra opravdový relax na Mayské riviéře, kde doladíme ještě místa na těle, která nestihla skoro zčernat. 😀 😀 😀
