Ilha Grande – Rio de Janeiro – Praha (14.-15.den)
Den odjezdu nás přivítal, jak jinak, než pěkným počasím. Asi to tak mělo být, aby následné vzpomínky stály za to. Po poslední vydatné snídani v našem hotelu, jsme ještě měli celé dopoledne čas. Každý ho využil různě, podle svého uvážení. Já se vydal na nedalekou pláž, která samozřejmě byla opět vyhlášená, ale já tam ještě nebyl.

Uličkou v zástavbě různých krámků a restaurací, lemující celý záliv, jsem se procházel pomalou chůzí a přitom sledoval, jak se probouzí život v přístavu. Místní lodivodi odvazovali svoje čluny, aby mohli v brzké době být k dispozici turistům, obchodníci otevírali a ihned lákali ke vstupu do jejich živností. Protože však moře bylo klidné, skoro bez vlnek, rozhodl jsem se kus cesty jít pískem bos. Sešel jsem níže na pobřeží a vychutnával ten příjemný pocit, kdy mi moře omývalo nohy bořící se do písku. Pláž nebyla daleko, něco přes kilometr, schovaná za skalním výběžkem, poslední úsek k ní byla jen vyšlapaná cestička.


Malá písčitá Praia da Julia byla po ránu skoro prázdná, jedinný místní bar se také teprve připravoval na otevření. Voda lákala a já neodolal, přece jenom to bylo nejspíš moje poslední koupání v Brazílii. Osvěžený jsem si tu ještě nějakou dobu užíval ten líný klid, sledujíce přitom bílé mraky honící se mi nad hlavou. Snažil jsem si zapamatovat každý vjem, abych mohl z toho čerpat, až se vrátím do reality, která mě čekala.

Po návratu k hotelu jsme se ještě někteří domluvili a šli dokoupit nějaké poslední cetky na památku, protože už jinde nebude příležitost. Naštěstí velké množství místních prodejců bylo tak ochotné, že nebyl problém v krátké době utratit naše poslední peníze. 😀 Pak už jen rychlé balení a po přepočítání, jestli někdo nechybí, jsme se vydali na molo a nastoupili do připraveného člunu. Za chvíli jsme už letěli po hladině směrem na otevřené moře míříce k vzdálenému pobřeží, s Ilha Grandem v zádech.

Po úspěšné letoplavbě jsme v přístavišti nasedli do připraveného minibusu a zamířili zpátky do Rio de Janeira. Asi tříhodinová cesta se zastávkou na kávu a něco na zub, utekla velmi rychle. Na letišti jsme se nejdříve rozloučili s naším věrným řidičem a nakonec i s průvodcem Pepou. Po odbavení zavazadel a úspěšným průchodem skenerem jsme mohli čekat na náš let. Čekání nám zpříjemnil i mladý talent, co hrál na klavír v odletové hale. Odlet byl ve třičtvrtě na devět a čekal nás jedenáctihodinový let do Paříže.

Let proběhl hladce a díky časovému posunu jsme se probudili ve 12 na letišti v Paříži. Zde jsme měli asi 4 hodinové okno na další let. Malá svačina na baru a jedno či dvě evropská piva nám čekání zpříjemnila. 😉 Následoval krátký let a v půl šesté večer jsme dosedli na letiště v Praze.

Hurá byli jsme zase doma, sice ještě cesta autem domů, ale to už bylo nic, oproti dálce, co jsme měli v zádech. 😉
A pak nastoupila ta tvrdá realita, další den cesta do Motola…ale to už je jiná kapitola …
🌍 Další mé cesty za divy světa:
🇵🇪 Peru & 🇧🇴 Bolívie (08/2022) – Machu Picchu, La Paz 👉 [Peru]
🇲🇽 Mexiko (07/2023) – Chichén Itzá, Mayské pyramidy 👉 [Mexiko]
🇧🇷 Brazílie (02/2024) – Cristo Redentor, Rio de Janeiro 👉 [Brazílie]
🇯🇴 Jordánsko (11/2024) – Petra, Wadi Rum, Mrtvé moře 👉 [Jordánsko]
✈️ Nemoc vs. cestování – můj boj, moje volba ! 👉 [boj s nemocí]