Na začátku bych moc rád Vám všem poděkoval za všechna slova útěchy, podpory a naděje, které mi všude píšete. Netušil jsem, co se tímhle mým zveřejněním nastane a jsem vlastně mile potěšen. Dnes mi dokonce bylo sděleno, že mám psát rychleji, protože můj příběh přímo hltají. Skoro mám pocit, že na konci čekají happyend, tak doufám, že vás nezklamu. 😉
Už jsem to možná i psal, ale tak nějak se mé diagnóze nechci podvolit. Pořád se snažím žít tak, jakobych k tomu přišel omylem a že je to jen hloupý vtip, který brzo odezní. Když se dnes podíváte do médií, všude na Vás tahle sviňa vyskakuje. Dobře, máte pocit, že se to týká hlavně jen slavných osobností, dnes třeba této nemoci podlehla Shannen Dohertyová, hvězda Beverly Hills 90210. Bojuje s ní u nás i Anička Slováčková nebo Jiří Bartoška, v zahraničí nejznámější případ je nyní princezna Kate. Nesrovnávám se s nimi, proboha, to mi vůbec nepřísluší. Ale poznal jsem, že se to netýká jen těchto, o kterých se veřejně mluví. Stačí se podívat kolem sebe, až nyní sám vidím, kolik známých to mají, nebo si tím již prošlo, jak uzdravením, či remisí. Přidal jsem se do skupin na fcb, které přímo v názvu mají rakovina a až tady uvidíte, o kolik z nás se tu jedná.
Chtěl bych tímto apelovat na ostatní. Jak již jsem psal v počátku mého blogu, účelem je, abych pomohl ostatním, kteří jsou nyní ve stejné situaci. Jsou na tom stejně jako my v počátku, zmatení, zranění, hledající jakoukoliv informaci a naději. Odkažte je prosím na takovéto společné stránky, kde mohou plno věcí z tohoto najít. Neříkám tím, že je to spásné, ale naděje, ta umírá vždy naposledy a sdílená bolest je poloviční bolest. Doufám, že tím, že popisuji situace, které je čekají, s humorem mým vlastním, nebudou pro ně takovým strašákem, jako jsem si to prožil sám. Je to z mé strany taková malá kapka v pomoci, já se takzvaně z toho vykecám a jim to možná trošku napomůže s nadhledem a inspirací, nemoc překonat, případně lépe snášet. Děkuji za sdílení a budu i rád za zpětné reakce, jsem sice dokonalý, ale mohlo by mi to stoupnout do hlavy. 😀 😀 😀
A jak mi je dneska? Je půlka července 2024. Zítra mě čeká další rudý lektvar do žíly. Už čtvrtý, takže budu za půlkou předepsané léčby. Kromě bosé hlavy a permanentního divného stavu, věčné kovové pachuti v ústech, zčernání nehtů u nohou, vedoucí až k upadnutí, tak jsem vlastně zdravý jako řípa. 😀 Jasně, jsem unavený, motám se a slunce mě přivádí do mdlob, ale s tím se jakžtak dá žít, vždy si říkám, že jsou na tom někteří mnohem hůř. Ale sakra, i mnohem líp, je to nespravedlivé, ale co naděláš. Hold se s tím budu prát tak, jak nejlíp dovedu. Sice nevím pořád jak, ale člověk to nemůže vzdát, to by byl počátek konce.
A co mi teď pomáhá nejvíc? Už hledám další cíl cesty, vlastně mám už rozhodnuto. Sice by se to mělo odvíjet od toho, jak zabere chemoška, což by mělo objasnit CT někdy v září, ale já pojedu, ať to vyjde jakkoliv. Na podzim, dejme tomu kolem konce října, chci zdolat další div světa, čtvrtý, tak mi všichni držte palce. 😉
