Zaručený recept na život a jiné pohádky (září 2025) Sedím v parku na lavičce, je krásně, svítí slunce, po modré obloze plují bílé mráčky a já cítím ten vnitřní klid. Všude okolo mě pobíhají usměvaví lidé, hrající si buď se…

Možná už nikdy. A právě proto teď. (07/2025) Někdy mám pocit, že jsem jak v rozjetém vlaku.Plný dojmů, zážitků, chutí žít. A někde přede mnou – nejasně, ale nepopiratelně – číhá zeď.Nevidím ji přesně. Nevím, jak daleko je. Ale vím,…

Jak jsem již psal, mám nyní „tříměsíční prázdniny“, které ale strašně rychle utíkají. Jedním z důvodů je i to, že se snažím ten čas využít maximálně, jak to jde, a tím zaměstnat svou mysl. Protože není nic horšího, než mysli…

(září – říjen 2024) Chemoterapie za mnou a já si pomalu začal zvykat na to, že se můj život opět, samozřejmě v rámci možností, vracel do normálního stavu. Den za dnem mi začínalo být lépe, stavy související s jedem v…

Malý zázrak (3.říjen 2024) Né všechny zprávy o mém souboji jsou úplně positivní, nebo plné optimismu. Sice s humorem nešetřím i v místech, kde se to možná ani neočekává, ale to je mi zkrátka podobné. Poslední roky probíhaly doslova jako…

děda Lebeda (8/2023 – 2/2024) Po poslední operaci jsem měl před sebou opět nový začátek, novou naději, že tentokrát to už bude dobré. V rekonvalescenci jsem opakoval to samé, jako poprvé, proč taky měnit něco, co fungovalo. 😉 Nejdříve krátké…

7/2023 Jestli mě někdo pozoroval, tak musel mít hodně smíšené pocity. Chlápek sedící v autě na parkovišti, který vehementně mlátí pěstmi do volantu a přitom viditelně křičí do prostoru. Je asi i štěstí, že to není slyšet. A podle výrazu…

(12/2022 – 7/2023) Kde jsem to skončil naposledy? Jo, už vím, u těch lepších zítřků. Čas plynul, proběhly další vánoční svátky, zase Nový rok a pomalu se přiblížilo výročí mé první operace. Prostě jsou to dva roky, kdy jsem haproval…

Čas letěl jak o závod. Najednou se blížilo léto a já si uvědomoval, že sice kondička začala být jakžtak v pohodě, ale naopak jsem na cestu vlastně neměl nic. Njn cestovatel hadr, přece jenom bylo lehčí si to v hlavě…

Jak jsem už psal, tak když jsem ležel na JIPce, měl jsem kromě jiných vymožeností, také hoooodně času na přemýšlení. Říkáš si, kromě toho proč se ti to stalo, taky kolik času ještě máš a jak s ním vlastně teď…

Asi za měsíc a půl po operaci jsem byl opět v Motole. Tentokrát za úplně jiných podmínek. Doktor, co mě operoval, mě vítal s úsměvem. Dělal si srandu, jaký atlet ze mě je. 😀 Čekaly mě konečné výsledky z histologie…

Saniťák si pro mě dojel s křesílkem až na pokoj. Když zjistil, že mohu sám chodit, tak mi venku u sanitky nabídl, ať si sednu k němu dopředu. To jsem ocenil, protože ležet vzadu jsem si nedovedl představit. Chtěl jsem…