Indie a Nepál (07/25) 13.díl

Everest, žebrák a přepálený Nepál (14.den)

„Člověk si myslí, že po letu kolem Everestu už ho ten den nic nepřekvapí. Pak mu vrátí dolar nepálský žebrák a večer končí v bazénu s pocitem totálně přeplněné hlavy.“

Trochu mám ztažený žaludek, instinktivně svírám madlo sedačky, ale i tak mi hlavou běží myšlenka, po kolikáté už to absolvuji a kolik takových příležitostí ještě budu mít?…Pryč s touhle myšlenkou, rychle jsem zatřásl hlavou, jakoby to mělo pomoci myšlenku vypudit. Sedím v poloprázdném letadle a v okénku sleduji krajinu pod sebou. Pozoruji domy hustě pokrývající zelené pahorky, které řídnou, čím déle letíme. Stoupáme a já sleduji, jak nás hustá bílá mračna úplně pohltila. Pár okamžiků bílé tmy a najednou se projasňuje, mraky zůstaly pode mnou a všude okolo je jen zalitá modř slunečními paprsky.

Tak měli piloti pravdu, když tvrdili, že bude krásný výhled, napadlo mě a dychtivě se rozkoukávám po okolí. Tak kde je?

Konečně spatřuji první vyčnívající vrchol. Jak lesklý koráb plující na rozbouřených mračnech, napadá mě. Mlčky zaujatě sleduji, jak se postupně vynořují další, že přestávám vnímat let. Dotek stevardky na rameno mě přivádí zpátky. Ukazuje mi jeden z vrcholů v dáli.

„Tak to je… Mount Everest.“ 💖

Letíme blíž a mně běží hlavou, jaké by to asi bylo, stát na vrcholu „matky světa“. Majestátný zasněžený vrchol bezkonkurenčně vyčnívá nade všemi. Míjíme ho v dostatečné vzdálenosti, s respektem, ale i tichým obdivem. Docházejí mi slova, čím bych si mohl dovolit tenhle pohled popsat….

Předposlední den v Nepálu a možná si říkáte, že už zážitků bylo dost a zvolníme a také si užijeme relaxu u bazénu. Musím vás zklamat. 😏

Po vydatné snídani nás už čekal autobus a vyrazili jsme do starého královského paláce v nedalekém městě Bhaktapur. Už na začátku prohlídky se na nás nalepil houf místních aktivních prodejkyň, který byl otravnější než kdekoliv jinde. Novinkou byli i žebrající „mrzáci“. Jeden byl tak dotěrný, dokonce mi ukazoval povolení k žebrání od státu, že když jsem mu dal vytoužený dolar, zvedl jsem tričko a ukázal svoje jizvy.

„Taky jsem invalida, mám rakovinu.“

Řekl jsem mu a otočil se s pocitem, že už snad budu mít klid. Ale po chvilce mi poklepal na rameno a já viděl, jak mi dolar podává zpět. Dost mě to zaskočilo, tuhle reakci jsem nečekal a tak trochu zastuzen jsem samozřejmě už s přívětivějším úsměvem odmítl. 😳

Procházeli jsme celým komplexem dřevěných staveb a obdivovali jejich úchvatné řezby. Jednou ze zastávek byla zapuštěná lázeň Thanthu Darbar Hiti, kterou používala královská rodina. Celá stavba byla pokryta hadími motivy, jak obvodové hadí tělo, chrlič vody, tak centrální sloup s velkou hadí hlavou.

Na náměstí Durbar jsme zase obdivovali typické nepálské pagody s charakteristickými víceúrovňovými střechami a složitými dřevořezbami.

Slunce už bylo vysoko, když jsme se vymotali z uliček. Další program byl oběd na střeše s výhledem na stúpu Boudhanáth – nejposvátnější buddhistické místo v Nepálu. Ohromná kulovitá bílá stavba s věží na vrcholu, kterou zdobí ze čtyř stran vševědoucí Buddhovy oči. Z úplné špičky byla kolem dokola zavěšena lana s barevnými praporky, které v kontrastu s bílou stavbou a modrým nebem vykouzlily nádherný panoramatický živý obraz. Po obědě jsme si celou stúpu obešli a protože se okolí říká malý Tibet, měli jsme plno šancí roztočit modlitební mlýnky a nasát energii tohoto posvátného místa.

Další zastávka pro mě už nebyla tak příjemná. Na posvátné řece Bagmati se nachází uctívaný hinduistický chrám Pašupatináth. Nádherné stavby, jogíni nebo sadhuové, volně se pohybující skot… dojem mi kazil štiplavý kouř z hořících ghátů a pohled na připravované nebožtíky. K tomu všudepřítomné drzé opice už mi přeplnily kapacitu vnímání dalších a dalších chrámů a paláců. Byl jsem nakonec rád, když jsem se vrátil do autobusu a další cesta vedla už na hotel.