Lepší zítřky?

Operace č.2 (11/2022)

Pohodová dovolená úspěšně za mnou, no úspěšně, no pohodová. 😀 Ještě čtrnáct dní po ní jsem se dostával z časového posunu a ten první týden byl opravdu náročnější. Únava, ale hlavně jsem naspával ten deficit z prodělaného marathónu. Posuďte sami, jak náročné to bylo. Když jsem si sedl k mapě a prostudoval cestu, vyšlo mi přibližně toto. Ve 14 dnech čistého času pobytu v Peru a Bolívii jsme najezdili dodávkou asi 2 900 km, k tomu 4 hodiny vlakem, pár hodin na člunech a následně i přelet vnitrostátním letem zpátky do Limy. Kolik km jsme nachodili raději ani vědět nechci, zvláště, když jsme dosahovali převýšení až 5 tisíc m.n.m. 😉 A zbývající dva dny na cestě letadlem, tam a zpět domů, taky moc pohodlí neposkytly. Takže jsem vlastně byl na tom stejně jak čerstvě sešlapaný rýč a nějakou dobu jsem se z toho dostával. Ale byl jsem paradoxně šťastný a plný odhodlání v cestách pokračovat.

Život se pomalu vrátil do reálu, teda jestli se tomu dá říct reál. Jak jsem byl na dovolené v jednom kole, plný podnětů a zážitků, nebyl vlastně čas přemýšlet nad nesmysly. Dokonce i má motolice byla upozaděna, nebo spíš jsem to tam přičítal nadmořské výšce. Takže doma nastoupil pravidelný harmonogram procházek s Chárlím, hlavu jsem si zaměstnával podcasty a pokračoval jsem v rehabilitacích. Pomalu jsem se opět vrátil do pracovního procesu, sice v rámci mých možností a co mi tělo dovolilo. Vlastně můj život začínal nabývat opět nějakých pevných rysů a já si pomalu začínal jakž takž věřit.

V září jsem podstoupil další vyšetření na CT a pak následovala v Motole kontrola. Doktor mě přivítal s úsměvem, říkal, že mi dovolená viditelně prospěla. Trochu se mu nelíbila kýla, která se mi vytvořila v jizvě po operaci, ale prý se to stává. Navrhl mi, že to napraví, přece jenom je chirurg a ten umí zázraky. Připomněl jsem mu to, že mi ještě nevyšil ty buchty, tak by to mohl napravit. 😀 Nejdříve chtěl termín operace kýly až na jaře, to už bude dva roky od operace. Tvrdil mi, že pokud se nádor do té doby nevrátí, je velká pravděpodobnost, že to tak již zůstane. Ale samozřejmě, že mě klidně vezme i dřív, je to na mně, jak se rozhodnu. Přiznám se, chtěl jsem to mít co nejdříve za sebou, tak jsem vzal termín už v listopadu. 😉

V říjnu jsem absolvoval další prohlídku i na onkologii, tentokrát už s jinou lékařkou. Co doktor, to jiný přístup. A tak vtipné měření pravítkem nahradila třeba tím, že mi mezí řečí sdělila, že nesmím chodit na CT kontroly tak často. Protože mi kontrastní látky zničí tu poslední ledvinu, což mi v Praze měli přece říct. Tak dobrý né? Tohle ti řeknou po dvou letech, kdy jsem na vyšetření chodil každé tři měsíce? Někdy člověk žasne. Takže mi pravidelnost prohlídek protáhli na jednou za čtyři měsíce. Neuvěřitelná změna. 😀 Až teprve urolog mi časem vysvětlil, proč tenhle přístup takový je. Prý tzv „menší zlo“, raději ti zničí ledvinu, ale najdou případný nový nádor ještě malý. Problém s ledvinou se vyřeší potom. Říkal jsem si, že nevím, co je lepší….

Na začátku listopadu jsem opět nastoupil na operaci v Motole. Už jsem tady jako doma. Vítali mě známé tváře lékařů a sester, byl jsem ale mnohem klidnější. Přece jenom tohle měla být jen banalita, rychlá operace. Dají mi do břicha „perlinku“, vyšijí mi ty buchty a za pár dní pofrčím domů. 😀 A taky že jo, za čtyři dny jsem byl doma, trochu jsem v tom měl zase prsty. Kamarád měl v sobotu oslavu padesátin, tak jsem ukecal doktory, aby mě v pátek pustili domů, i když jsem ještě měl drenáž s baňkou u pasu. To si přece nemohu nechat ujít, no uznejte. 😀 😀 😀

Takže podle chirurga je uvnitř mě vše v naprostém pořádku, což mi nalilo dost života do žil. Teď mě čeká opět rekonvalescence, ale pln optimismu, jsem to bral jen jako drobný problém, který brzy odezní a já se budu moci opět zaměřit na plánování další cesty.

A mimochodem, abych nezapomněl, určitě čekáte, jak to dopadlo s mými břišáky 😀 ..nezklamal..opět nic..ale teď prý na ně mám dobrý základ 😀 😀 😀