Dnešní stav 8.

Konec příměří, válka čeká. (říjen 2025) „Někdy se nejdelších pár vteřin v životě odehraje mezi vyzváněním a hlasem z druhé strany linky.“ Už od rána jsem jako na trní. Dnes je ten den a já si mám zavolat pro výsledek…

Konec příměří, válka čeká. (říjen 2025) „Někdy se nejdelších pár vteřin v životě odehraje mezi vyzváněním a hlasem z druhé strany linky.“ Už od rána jsem jako na trní. Dnes je ten den a já si mám zavolat pro výsledek…

Ráno u Tádž Mahalu, noc na kolejích (5.den) „Byl to další z mých „divů světa“. Tehdy jsem to bral jako cestu, dnes jako připomínku, že i zázraky z mramoru mohou na chvíli utišit chaos v hlavě. Ráno jsem stál před…

Mezi kobrou, červeným pískovcem a vedrem (4.den) „Den, kdy jsem pochopil, že v Indii není nic tak stálé jako troubení rikš, dotěrní prodejci a červený pískovec — ten je prostě všude. I tam, kde bys čekal trochu stínu.„ Po krátké…

Džajpur: růžové město? Ne vždy. (3.den) „Krávy, déšť, troubení a brzdy – klasická indická symfonie, která se hraje bez přestávky.Den, který začal na mokré silnici kdesi mezi Dillí a Rádžasthánem, skončil pod hvězdami nad Džajpurem – městem, které si na…

Dillí: střet civilizací na úvod cesty (1.–2. den) „První kroky na cestě za Indií a Nepálem. Let plný očekávání, čtyři hodiny v Dubaji, první setkání s indickým chaosem a horkem, které vás doslova zalije potem. Dillí mě hned první den…

Nedokončené chemo 2 (leden – březen 2025) „Nedokončená chemoterapie, genocida krvinek a bílý prapor Lebedy.“Půl roku mezi CT není klid, ale čekání na další tah – kapitola z ledna až března 2025, která v mém celém příběhu nesměla chybět. V…

S hlavou v oblacích, nohama v realitě. (září 2025) „Zářivé letadlo mizí v mracích. Já se vracím zpátky na zem – k procházce, k psovi, k čekání.Tahle fáze mezi vyšetřeními se tváří jako klid, ale uvnitř probíhá válka. A přesto…

Zaručený recept na život a jiné pohádky (září 2025) Sedím v parku na lavičce, je krásně, svítí slunce, po modré obloze plují bílé mráčky a já cítím ten vnitřní klid. Všude okolo mě pobíhají usměvaví lidé, hrající si buď se…

„Tentokrát to nebude o jedné konkrétní cestě, ale o cestě očima, které už viděly kus světa – a pak se rozhlédly doma.“ Z nějakého důvodu v průběhu našeho evolučního vývoje jsme získali oči, které posílají impulsy do mozku. A ten,…

Řím – Ústa pravdy vs. oči nevěřícího (4.den) „Řím má největší kouzlo, když ještě spí. Ráno u Španělských schodů jsem měl město skoro jen pro sebe – žádný itinerář, jen vlastní stopu. A než mi Ústa pravdy stihla ukousnout ruku,…

Řím – Pantheon,Vatikán a tisíce kroků historií (3.den) „Řím mě vtáhl do svých uliček od prvního kroku. Od Kolosea a Pantheonu až k Vatikánu. A zjistil jsem, že tři dny na poznání věčného města jsou jen iluze.“ V pondělí ráno…

Řím – ráno ve stínu císaře a večer ti mává papež (2.den) „Jeden den v Římě. Ráno stojím na ochozu Kolosea, kde ještě slyším řev davů a dusot gladiátorů. Večer sedím u Lateránu a mává mi papež. Řím je místo,…